Jedno moudré podobenství o těžkostech

Někdy život jako by člověka chtěl vyzkoušet – sesílá na něj jednu zkoušku za druhou, ani vydechnout mu nedá. Je o tom jedno moudré podobenství.

Žil kdysi jeden sedlák. Měl osla, který mu poctivě sloužil po celý svůj oslí život. Jednou byl osel neopatrný a spadl do studny. Začal hlasitě křičet a volat o pomoc. Když sedlák přiběhl a viděl, co se stalo, samozřejmě se vyděsil, vždyť měl jen toho jednoho osla! Přemýšlel, co dělat. A jak tak přemýšlel, řekl si: „Osel už je to stejně starý. Svoje si odsloužil. A tahle studna buď jak buď je skoro vyschlá, už dávno jsem ji chěl zasypat. Osla stejně vytáhnout nedokážu. Tak ho tam rovnou zasypu. Ze zasypané studny nikdo mršinu neucítí. A časem si koupím mladého oslíka, pořádného pracanta.“

Vzal tedy sedlák lopatu a začal studnu zasypávat. Osel hbitě pochopil, o co jde, a začal ve své oslí řeči zoufale naříkat. Vtom náhle zmlknul. Sedlák naházel do studny ještě dost lopat, ale pak mu to nedalo a zvědavě se naklonil přes roubení, proč osel už nekřičí. A nestačil se divit! Každou trošku země, která mu spadla na hřbet, osel setřásl a kopyty hrnul pod sebe. Postupně se tak dostával výš a výš, k okraji studny. Zrovna když se na něj sedlák chěl podívat, dokázal už sám ze studny vyskočit.


V životě každého z nás je nemálo potíží. Někdy se na nás ženou jedna za druhou. Nemá smysl brát to tak, že život nás „chce zasypat“. Těžkosti jsou stupně. Je to zkušenost. A každou získanou zkušeností se ve svém rozvoji dostáváme o stupeň výš.

Ať je vám jakkoli těžko, ať na vás život sesílá jaké chce zkoušky, nikdy se nevzdávejte. Vezměte si příklad z toho moudrého oslíka: otřeste se a vystupte o něco výš. Když to nevzdáte, dokážete se dostat i z té nejhlubší studny.