Jak si přestat pořád stěžovat

Hráčka na bicí v rockové skupině BRMC Leah Shapirová si na únor dala úkol: nestěžovat si. Proč? Aby byl její život jasnější a veselejší, aby ho zbavila negativních výroků – stížností.

Není sama. Existuje dokonce zvláštní projekt. „Není v tom žádné tajemství“, říká se na jeho stránkách, „prostě si nestěžujte“.

Stěžovat si je nám vrozeno. Během rozhovoru si stěžujeme průměrně jedenkrát za minutu. Má to svou příčinu. Nic totiž nespojuje lidi silněji, než sdílená nepřízeň. Nejjednodušší způsob navázání známosti je začít o tom, co „nás štve“.

Stížnosti jsou obranným mechanismem, který se u člověka vyvinul v průběhu evoluce. Čím častěji věnujeme pozornost něčemu, co nám může uškodit, tím větší je šance, že zůstaneme naživu.

Ovšem něco za něco. Když si stěžujeme, uvolňuje mozek stresové hormony, které postupně narušují neuronová spojení, potřebná k plnění úkolů vyžadujících důvtip. Totéž se děje, když stížnostem nasloucháme. Někdy je však pro nás životně nutné vylít si srdce. Člověk se vypovídá a uleví se mu. Pravdou ovšem je, že jeden výzkum ukázal, že to může zkrátit život až o dva roky.

Dobrá zpráva: návyku stěžovat si se můžete postupně a prakticky bezbolestně zbavit.

1. Pro začátek si ujasníme, co to je stížnost.

Všimnete si, že je venku chladno a řeknete to. Je to stížnost? Ne, je to pozorování. Stížnost by zněla jinak: „Venku už je zase zima, to je hrůza, nenávidím tohle město!“ Někdy je stížnost doprovázena fyzickými pocity. Hrbíme se a choulíme, máme knedlík v krku a potíže s dechem.

2. Všímáme si, jak často si stěžujeme a na co.

Změny začínají ve vědomí. Stanovte si jako cíl všímat si svých stížností , schválně číhejte na své „stěžovací myšlenky“. Můžete si vzít náramek nebo nějaký provázek do kapsy. Jak se přichytíte u stížnosti, udělejte na provázku uzlík, nebo si přendejte náramek na druhou ruku. Za dvě za tři hodiny nebude už na provázku místo a náramek si sundáte a nandáte nejmíň stokrát. Za pár hodin si obvykle stíháme stěžovat více než stokrát.

3. Vyhýbáme se chronickým stěžovatelům.

Když už budete muset vyslechnout nějakou stížnost, snažte se odpovědět něco dobrého, pozitivního, místo obvyklého „Máš pravdu, nestojí to za nic…“. Budete k tomu potřebovat odvahu a sebedůvěru. Když si totiž v odpověď rovněž nestěžujete, dáváte najevo, že cizí chválu a potvrzení nemáte zapotřebí. Budete-li takhle postupovat, dají vám chroničtí stěžovatelé dříve nebo později pokoj. Protože oni potřebují podporu, stěžovat si společně je příjemné a vy jim to, co potřebují, neposkytnete.

4. Učíme se hledat řešení.

Této metodě se také říká „efektivní stížnost“. Když si stěžujeme, sedíme se založenýma rukama a přemýšlíme, jak je všechno špatné. Počasí je hrozné a všechno je konec konců nuda. A co to zkusit napravit? Počasí nejspíš nezměníme, ale pokud se nám nechce ven, můžeme strávit příjemný večer doma, nebo se někde v teple sejít s kamarády, což je lepší, než stížnosti na hnusné počasí. Zároveň se zbavíme nudy.

Je to jednoduchý příklad, ale metoda je funkční i v případech složitějších. Vemte to zkrátka do vlastních rukou.

5. Uplatnění metody kladného „ale“.

Když se přichytíte při stížnosti, dodejte k ní „ale“ a něco kladného. Například: „Práce mě fakt nebaví, ale mám práci a mohu si dovolit auto, abych do ní jezdil“. Nebo: „Už zase rozházel ponožky, ale zato mě má rád a vždycky mě v těžké chvíli podrží“.

6. Myšlenku „musím“ měníme v „potřebuju“.

Například: „Musím vyzvednout děti ze školky“ změníme na „Potřebuju si vyzvednout děti ze školky“ nebo „Chci vyzvednout děti ze školky“. Změnili jste jen pár slov, ale nutnost jakoby vnucovaná zvenčí se mění v něco, co vy osobně potřebujete, a jdete proto za hlasem srdce. Zpočátku se budete při vyslovení „potřebuju“ nebo „chci“ místo „musím“ cítit jaksi nesví, ale časem si zvyknete. A začnete si mnohem méně stěžovat.

Vraťme se teď k Leah Shapirové. Podle jejích slov bylo nestěžovat si celý únor těžké, ale stálo to za to. „Mockrát jsem to pokazila“, říká, „ale ten měsíc se mi přihodilo mnohem víc příjemných věcí, než obvykle. Věci se nějak celkově uspořádaly“.

Když Leah cítila, že potřebu postěžovat si nezvládá, uklidňovala se jógou. Také si vedla deník. Koncem února si všimla, že se jí pracuje snáz a dokonce toho víc stíhá. Takže se rozhodla zkusit nestěžovat si až do konce roku. Třeba se té potřeby zbaví vůbec.

Zkuste prožít alespoň hodinu bez stížností. Máte-li něco dělat po určitou dobu, řekněme minutu nebo hodinu, dokážete tak reálný čas činnosti prodloužit. Možná se vám z nezvyku hned nepodaří prožít bez stěžování celý den, ale určitě má smysl začít i s málem. A vyjde to. Hodně zdaru!

Jessica Hullinger