Jak si ničíme život

nicime-big

Někdy se nám zdá, že to v tom životě jaksi není ono. Rádi bychom něco změnili, ale co konkrétně, nevíme. Tento článěk vám možná pomůže se z té neviditelné pasti dostat.

Život není žádná přímá rovná čára. Není to ani soubor grafů a rozvrhů. Je naprosto normální, když do určitého věku nestihnete absolvovat universitu, oženit se, najít trvalé zaměstnání, založit rodinu, dát dohromady nějaké jmění a tak dále. Také byste si měli uvědomit, že pokud jste se do třiceti neoženili, do pětatřiceti se nestali viceprezidentem firmy a dokonce nejste ani šťastní, svět se určitě nechystá vás odsoudit.

Klidně můžete počkat. Klidně můžete hledat to pravé. Máte právo na svůj čas. Bůhvíproč na to mnozí zapomínají.

Už od školních lavic sestavujeme program vlastního života a s ním také nastupujeme na vysokou. Tam už si vybereme práci, které se budeme věnovat. A to i když se nám původně zvolený program nelíbí, prostě proto, že už jsme do něj investovali nějaký čas. Každé ráno pak do té práce chodíme, protože musíme přece dodržovat volbu, kterou jsme kdysi učinili.A děláme další krok, pak ještě další a ještě jeden další, jako kdybychom tím povinně odškrtávali jakési úkoly svého života. Jednoho krásného dne se probudíme s depresí. Náhle pocítíme, že nás cosi obrovského utiskuje, ale nevíme, co to je. Tak si ničíme život.

Ničíme si život, když si nevybereme toho pravého.

Podivná je tahle potřeba urychlených vztahů a zařizování života ve společné domácnosti! Proč jsme tak prvořadě okouzleni možností být s někým a ne být někým? Věřte, že láska pěstovaná pro pouhý požitek, založená na potřebě s někým spát, láska naplňující touhu být středem něčí pozornosti, nezaložená na skutečné vášni, taková láska člověka neinspiruje, aby se probudil se v 6 ráno a něžně objal toho, kdo spí vedle něj.


Snažte se najít skutečnou lásku – vztah, který vás přiměje stát se lepší ženou nebo lepším mužem. Často slýcháme: „Když já nechci být sama!“ Jen buďte sami. Jezte sami, spěte sami. Po nějakém čase v sobě mnohé odhalíte. Porostete, najdete to, co vás bude inspirovat, budete řídit své sny a své poznání. A až narazíte na člověka, který donutí každou buňka vašeho těla tančit, budete si jím jisti. Protože si budete jisti sami sebou. Počkejte. Prosím vás, počkejte si na něj, bojujte o něj, snažte se kvůli němu, protože právě to je to nejkrásnější, co vaše srdce vůbec kdy může zažít.

Ničíme si život, protože dovolujeme minulosti, aby nás řídila.

Život už je takový, že se v něm stává a děje mnohé. Zklamání, zmatky, dny, kdy jste se cítili k ničemu a nepotřební. Takové chvíle a taková slova nás, jak se zdá, neopouštějí.

Nesmíme jim však dovolit, aby na nás působily – byla to jen slova, byly to pouhé chvíle. Pokud byste každému ne příliš příjemnému okamžiku svého života dovolili, aby určoval to, jak nahlížíte sami sebe, záhy byste celý svět viděli jenom v negativním tónu. Propasete vzácné příležitosti jenom proto, že při malém nezdaru někdy před pěti lety jste se začali utvrzovat v tom, že jste hloupí. Propasete lásku, protože si budete sugerovat, že bývalý partner vás nechal, protože nejste dost dobří. Nevěříte mužům ani ženám. Je to svého druhu uzavřený kruh. Jestliže sami sobě nedovolíte zanechat minulosti to, co bylo řečeno, co jste zažili, cítili tenkrát, budete se na sebe stále dívat prizmatem minulé nedobré zkušenosti.

Ničíme si život srovnáváním s jinými.

Množství vašich přátel na Instagramu nezvětší ani nezmenší vaši hodnotu. Počet nul na vašem bankovním účtu nijak nepůsobí na váš soucit, intelekt nebo štěstí. Člověk, který má dvakrát víc majetku než vy, nepociťuje jakousi dvojnásobnou blaženost.

Uvázli jsme v neustálém sledování lajků u svých fotek na Facebooku a počtu těch, kdo si nás chtějí přidat do přátel. Jistěže kvůli tomu do dnešní půlnoci nezemřeme, ale v globálním smyslu nám to ničí život. Vytváří to v nás potřebu cítit se důležití a často ubližujeme jiným, jen abychom tu potřebu naplnili. Je to falešná důležitost.

     
Ničíme si život, protože se zbavujeme citu.

Všichni se bojíme říci příliš mnoho, cítit příliš hluboce, aby snad lidé náhodou nezjistili, jak mnoho pro nás znamenají.

Zájem. Toto slovo není synonymem slova „bláznovství“. Ano, když dáte najevo zvláštní vztah k někomu, stáváte se zranitelnými. V tom však není nic nedůstojného. Naopak, úžasná magie je právě v tom, jak odhalujete své srdce, jak poctiví jste k tomu, kdo je pro vás důležitý. Ať dívka ví, že vás okouzluje. Řekněte mamince, že ji máte rádi, před svými přáteli. Otevřete se, nezůstávejte jako z kamene, mějte odvahu přiznat koho a jak milujete. To si žádá odvahu.

Ničíme si život, když ho jen snášíme.

Když souhlasíte s něčím menším, než jste si původně přáli, ničíte sami možnosti, které ve vás žijí. Poškozeni jste oba – vy i váš potenciál. Možná, že budoucí Michelangelo teď sedí někde před počítačem a spojuje papíry sponkami, protože musí platit účty, a možná proto, že je to zkrátka pohodlnější. Nepřipusťte, aby se vám tohle přihodilo. Neničte si tímto způsobem život. Život a práce, život a láska jsou nerozlučně propojeny. Musíme usilovat o zcela mimořádnou práci a také o takovou lásku. Jenom tak poznáme veškerou rozmanitost a krásu života.

Bianca Sparacino

=========
Stárnutí je nevyhnutelné. Dospívání je věc volby.
Odložený život

Více pro dobrou náladu: