Pohádali jsme se s manželem. Řekla jsem mu, ať si sebere, co mu patří a vypadne. Přinesl si kufr a začal do něj cpát mě se synem… Tak jsme se smířili.
Konflikty jsou nevyhnutelné i v těch nejvíce harmonických vztazích. Jak se však ukazuje, hádat se je možné různým způsobem. Můžeme vršit další vyřčené i nevyřčené urážky, nebo udělat krok směrem k vzájemnému porozumění.
Jakých chyb se při hádkách nejčastěji dopouštíme a jak se naučit hádat se produktivně a bez následků? Obvykle se má za to, že důvodem k rozpadu vztahu bývají časté hádky, různost povah, neporozumění. Neplatí to tak docela. Nejčastěji nevedou ke krachu samotné konflikty, ale naše nesprávné a stereotypní chování v nich.
Známý odborník na rodinné vztahy, profesor university ve Washingtonu John Gottman odhalil „čtyři jezdce z Apokalypsy“. Stanovil čtyři modely chování, podrývající pocit bezpečí a důvěry ve dvojici.
1. Kritické poznámky
«Už mě nebaví, jak na všechno kašleš!», «Kolikrát ti to mám říkat!», «Věčně jen…», «Nikdy ne…», «Proč už zase…?».
2. Pohrdání
Zavírání očí v reakci na nějaká partnerova slova nebo chování, odfrkávání, posměšky, popichování, jedovaté a zlé vtípky a věty typu „Máš ty vůbec na to?“
3. Sebeobrana
«Hlupák jsi leda ty», «Podívej se na sebe…», «To je tvoje vina…», «Problém je v tobě, ne ve mně!» a jiné. Patří sem popírání vlastní odpovědnosti, přání popřít omyly a neuznat chyby, neochota žádat o odpuštění.
4. «Studená zeď»
Odpuzující ledové mlčení jako způsob potrestání partnera, jako snaha ohradit se a odejít s prásknutím dveří.
Tam, kde jsou podobné modely chování praktikovány den po dni, láska dlouho nepřežije. V přátelském, šťastném vztahu žijí pouze dvojice, které se umějí správně hádat. Následujících sedm pravidel vás naučí hádat se bez hysterie a dojít k výsledku i v těch nejvypjatějších emocionálních okamžicích.
- Nevyužíváte jako způsob řešení konfliktu útěk (to znamená neodcházejte s prásknutím dveří, neuzavírejte se do sebe). Zároveň by měl každý z vás vědět, že si může dát přestávku, pokud si potřebuje uspořádat myšlenky, poněkud vychladnout a zbavit se napětí.
Váš partner by se k tomu měl stavět s porozuměním, i kdyby sám takovou chvíli nepotřeboval, protože má plno argumentů a je připraven opět „se dát do boje“.
- Nehromadíte nedořečené věty, podráždění a nespokojenost. Proto vaše hádky nekypí zbytečnou emocionalitou (neplést si s bouřlivým ujasňováním vztahů jako možností milostné předehry). Když se vám v chování milovaného partnera něco nelíbí, nemlčíte a netrápíte se v naději, že to přejde samo o sobě, nebo že si na to zvyknete, ale hned (to jest okamžitě) poskytujete klidnou zpětnou vazbu: „To je mi nepříjemné, nedělej to prosím!“
- Hádáte se v podmínkách důvěry a bezpečí. Ve vašem životě nemají místo výroky typu „Buď zticha, ženská, pokud vím, váš den je jen 8. března!“ nebo „Prosím tě, čemu ty vůbec rozumíš, radši sklapni!“ I přes různost názorů každý z vás ví, že má právo na svůj názor, který bude vyslechnut a vzat v úvahu.
- Zaměřujete se na vyřešení problému, nikoli na vzájemné obviňování, vyčítání a výtky. Neshazujete a nekritizujete jeden druhého, nenálepkujete a nepronášíte negativní osobní soudy, nekladete vinu jenom na jednoho.Jste-li s něčím nespokojeni, hovoříte o sobě, o svých pocitech. „Nelíbí se mi (uráží mě, je mi smutno z, bolí mě, dráždí mě, je mi moc líto apod.), že (když) …“ a následuje konkrétní (!) a nehodnotící (!) popis toho, co se vám nelíbí. „Navrhuju (prosím, moc chci)“ – a tady uvádíte, jak vypadá pro vás ideální možnost vývoje situace nebo podobných situací příště.
- Vždycky dáváte partnerovi najevo, že je milován, i když udělal chybu, uklouzl nebo se špatně zachoval. Ve společnosti, před širší rodinou i vlastními dětmi vystupujete jako jeden tým.
- Jedinou možnou cestou k řešení konfliktních situací je spolupráce. To znamená, že každý z vás vysloví své stanovisko, svůj nesouhlas se stanoviskem partnerovým, každý z vás zformuluje své potřeby, promluví o svých zájmech a svém vidění situace. A hledáte řešení, které uspokojí vás oba. Vždycky.
- Pokud z nějakého důvodu spolupráce možná není, je možné najít kompromis. Dobře funguje systém kompenzací: „Příliš pracuješ a jsi málo doma. Vadí mi to, ale bylo by to pro mě snazší, kdybys: a) jednou týdně přišel včas a šli jsme spolu někam do společnosti, b) mě jeden víkend pustil s kamarádkami, po nákupech atp.“ Nezapomínejte, že až na vzácné výjimky nestačí přistoupit na malé ústupky. Vede to jenom k hromadění vnitřní nespokojenosti a nepohody.
Je třeba zvláště zdůraznit, že tímto způsobem se hádají dvojice, které nemají problémy s komunikací a kde zůstala zachována intimita (důvěra, otevřenost, podpora).
Jestliže se vaše hádky zatím podobají spíše výtržnostem, než rozhovoru civilizovaných lidí, nezoufejte. Teď už víte, jak se hádat správně.
I. Česnová
Existuje celkem šest typů vztahu. Jaký je ten váš?
Jak nám falešná očekávání komplikují vztahy