Jak řešit svoje problémy? Zlaté pravidlo šťastného života.

V tomto článku odpovídáme na otázku, jak se zbavit depresí a úzkosti a jak správně nahlížet svoje problémy a povíme si něco o jednom zlatém životním pravidle.

K tomu, abychom se dostali do deprese, někdy docela stačí zamotat se do řady drobných, ale proto nijak méně nepříjemných životních těžkostí. Stává se, že problémy – a různé své životní těžkosti obvykle nazýváme právě problémy – nás obklopí doslova ze všech stran – tady se něco pokazilo, tamhle něco nevyšlo, tuhle máme konflikt a hned vedle vyložený propadák…

Jak máme správně myslet na svoje problémy? Jak je nahlížet? Především se své problémy učte spíš zlehčovat, nepřeceňovat je a nepřikládat jim význam, který nemají

Dejme tomu, že v práci došlo ke konfliktu: vy se nezamlouváte kolegům, kolegové se nezamlouvají vám, někdo někde něco řekl, zkrátka a dobře, pohádali jste se a už to jelo… Nejelo to sice tím nejlepším ze všech možných způsobů, ale nějak jste se z toho dostali. Asi jako v autě – vjede do výmolu na silnici, pořádně to s ním zatřese, ale projede jím a jede dál. Z řidiče může spadnout napětí. Ovšem kdyby jel autem s myšlenkou, že před ním je to samý výmol a díra, jeho pocity z jízdy by byly spíš hrozné. A stejné je to se životními problémy – když jimi projdete, jsou za vámi. Ale když se na ně zafixujete, když na nich bazírujete, uváznete v nich.

Který je ten zásadní, vůbec nejdůležitější krok, který musíme podniknout, aby nás podobné úzkostné a depresivní stavy neproměnily v trosku? Vlastně je to pravidlo, na kterém není vůbec nic nového: zbytečně problém nenafukujte.

Určitě je daleko lepší říci si, že problém je ve skutečnosti menší, než vypadá, než aby se člověk utvrzoval v tom, že je problém větší, než doopravdy je.

V každém případě platí, že na řešení problému vynaložíte tolik sil, na kolik si ho sami oceníte. Pokud ho oceníte na tisícovku, bude vás stát tisícovku. Jestliže však stejný problém oceníte na deset korun, vydáte ze svých vnitřních sil jenom desetikorunu.

Zveličování problému, jeho přenášení do všemožných jiných záležitostí a událostí a dávání do souvislostí, které ani zdaleka nemá a mít nemůže, to je absurdní, hloupá a nesmyslná, ničím zdůvodnitelná ztráta sil. Výmol si mihl pod koly, drnclo to s vámi, ale projeli jste ho a cesta vede dál. Možná na ní budou ještě další výmoly a propadliny, ale projedete je stejně, jako ten první. A bude-li to třeba, tak zkrátka zastavíte kvůli opravě, dáte do pořádku, co se rozbilo, pojedete dál a budete jezdit i nadále, protože nic tak hrozného nebo katastrofického se ve skutečnosti nestalo.

Jestliže však význam problémů přeceňujete, v krátkém čase se proměníte v Gulivera v zemi obrů. Problém bude úplně všechno – nedokážete v pohodě ani vyjít schody.

Učte se své problémy relativizovat a snižovat jejich význam. Pro lidskou psychiku, která v tomto ohledu sama na nic nepřijde, je daleko příznivější slyšet, že problém je jenom hloupost, než má-li se potýkat s nářky na jeho gigantické rozměry. Místo co byste si mysleli, že váš život nemá smysl, říkejte si, že žádný smysl nemají vaše problémy. Když tak lehce dokážete zbavit každého smyslu svůj vlastní život, proč byste to chmurné konstatování nedokázali přesměrovat na domnělé problémy?

Všechno, k čemu kdy dojde, jednou skončí, absolutně všechno. Proto snižování „ceny“ problému může skutečně být účinným východiskem. To, co se vám přihodilo, není žádný problém, je to jen taková hloupost – a co má být? Máte snad kvůli tomu páchat sebevraždu? Jestliže jde o pouhou lapálii, proč byste měli sami sebe ničit a týrat se úzkostí či zoufalstvím? Opravdu to nestojí za to.

Zapamatujte si jedno. Vaše problémy nejsou žádná aukce, kde se na ceně neustále přihazuje, takže ceny stoupají a rostou, dokud všechny zájemce nevyřadí ze hry. Nehrajte na zvyšování ceny, ale na její snižování. Něco se vám přihodilo… to je toho! Jakýpak problém! Úplná hloupost. A navíc ještě docela zanedbatelná.

Jestliže své problémy redukujete, jestliže jim ubíráte na ceně, vyjde najevo, že nezbytné a vámi předpokládané emocionální ztráty nejsou vůbec tak veliké, jak to snad mohlo na první pohled vypadat. Takže jste snad původně mohli působit jako Guliver v zemi obrů, ale teď, když jste šikovně hráli na pokles ceny, stáváte se Guliverem v zemi trpaslíků. Překračujete hory, snadno přebrodíte moře a rychle dosáhnete dalšího cíle, který jste si vytýčili. To všechno snadno zvládnete, pokud přeškrtáte všechny nuly stojící za číslicí, kterou hodnotíte své problémy – přesnější by však bylo říci potíže.

Je totiž výhodou začít si rovnou také zvykat na nový, méně depresivní jazyk. Je to velmi důležité, je to záruka úspěchu a vysoké kvality života. Jakmile jste dřív něco označili za problém, hned jste obrazně složili ruce do klína, život vám připadal hrozně těžký a připadali jste si naprosto bezmocní. Když to teď přesněji pojmenujte jako potíž, začnete rovnou přemýšlet nad tím, jak se jí zbavit, jak ji vyřešit a váš elán i sílu to spíše podnítí. Život získá optimističtější barvy. Věřte, že tohle obyčejné přejmenování problémů na těžkosti nebo rovnou úkoly je opravdu důležité a může mít přímo osudový význam. Vždyť spousta problémů žádnými problémy není – jsou to jen úkoly, jejichž řešení buď znáte nebo ho snadno můžete zjistit.

=========
Žádné smlouvy s ďáblem. 16 důležitých věcí, kterým mě naučila klinická deprese.
Vrátit si vládu nad svým životem: nechat někoho jít neznamená vzdát se