Holčičky a kluky musíme chválit různě

Úryvek z přednášky populárního lotyšského psychologa a švédského astrologa Ruslana Naruševiče „Dvanáct hádanek pro maminky a táty“.

K zamyšlení pro všechny rodiče.

„Holčičky nesmíme chválit za to, co udělaly. Tím je degradujeme. Jestliže holčičku pochválíte za to, co udělala – něco moc dobrého, moc hezkého – vytváříte u ní důsledku dojem, že uznání se jí dostane pouze za nějaké zásluhy. Uznání se mi dostane pouze za to, co jsem udělala. To je princip, který ženu ničí.

Správná holčičí úvaha zní: zasloužím si lásku a uznání, protože jsem, protože jsem chytrá, protože jsem hospodyňka, protože jsem pomocnice, protože jsem princezna, protože jsem víla v kuchyni. Pak má žena zdravou psychiku, protože chválena je sama její přirozenost, aby se jí dostalo lásky, musí prostě jen být sama sebou. Toje princip výchovy děvčátek. Budete-li ji chválit za zásluhy, začne uvažovat takto: mě samotnou není za co chválit, lásku si mohu jenom odpracovat, když budu mít zásluhy, dostane se mi lásky.



U chlapců je tomu zcela opačně. Absolutně naopak. Maminka rády říkají: ty jsi můj miláček, chytroušek, chlapík. Zdálo by se, že na tom není nic špatného. Ve skutečnosti však degradujete v chlapci muže, protože na mysli mu vytane, že je dobrý sám o sobě. Muž se však cítí dobře pouze když o něco usiluje, když něčeho dosahuje.

Máme-li chlapce vést k tomu, aby se zdokonaloval a cítil se v důsledku šťastný, musíme mu říkat o jeho zásluhách. Tohle jsi moc hezky udělal, to se ti povedlo, to je hezké. Všechna mazlivá slova potřebuje chlapeček v menší míře, protože je v jeho přirozenosti zlepšovat se. Potřebuje pochvalu za to, čeho dosáhl.

Místo všelijakých králíčků a sluníček potřebuje jen trochu starší chlapeček, abyste letadlo, které vyrobil z lega, předváděli všem návštěvám. To je pro něj daleko důležitější než sluníčka, šikovné pacičky a chytré hlavičky. „Podívejte! Že neuhádnete, kdo to vyrobil? Správně, náš Toník!“ – to je pro kluka mnohem větší pochvala, mnohem silnější stimul.

Holčička však nebude lepší i kdybyste polévkou, kterou uvařila, pohostili celou čtvrť. V mysli se jí usadí, že se má celý život pachtit, aby čtvrť nakrmila polívkou. Nikdy víc si nezaslouží lásku, dokud všechny nenakrmí polívkou. Dívence musíte dát najevo, že je dokonalá a krásná sama o sobě, že si lásku a uznání nemusí zasloužit, že ji máte rádi a jste z ní celí pryč čistě jenom proto, že existuje…“