Musíte se dodívat až do úplného konce…
Je to smutný příběh, bohužel však pravdivý, protože věrně zobrazuje realitu. Jeho tématem je lidská odpovědnost. Nebo neodpovědnost?
Zvíře není hračka, je to živý tvor. Jestliže si je přivedeme domů, bereme na sebe odpovědnost za jeho další život. Mnozí lidé však mají zato, že zvíře je věc. Když nám přestane vyhovovat, tak se jí prostě zbavíme. Ať už proto, že nás přestala bavit, způsobila škodu nebo nás ruší v práci.
Závěr výmluvně ukazuje, jaký vztah lidé ke zvířatům často mají. Možná je paralela mezi dítětem a psem dost drsná, ale promyslíme-li ji důkladně, půjde nám mráz po zádech. Nevyvíjí se někdy vztah k dětem po stejné trase? Není snad někdy lidské srdce tak okoralé, tak chladné, že jeho necitelnost nemá mezí?
Jak to napsal Saint Exupéry v Malém princi: „Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal“.
Zamysleme se nad lidskou odpovědností obecně a nad svou vlastní zvlášť …
Všechno je úžasné, ale nikdo není spokojený
Perfektně natočený klip o strachu