Na jednom absolventském setkání se několik bývalých studentů, kteří teď už dělali kariéru, rozhodlo navštívit svého starého profesora. Při setkání se rozhovor stočil i na práci: bývalí žáci si stěžovali na nesčetné těžkosti a životní problémy.
Profesor svým hostům nabídl kávu. Odešel do kuchyně a za chvíli se vrátil s konvicí a podnosem plným nejrůznějších šálků: porcelánových, skleněných, plastových i křišťálových. Jedny byly obyčejné, jiné velmi drahé.
Když si jeho bývalí žáci rozebrali šálky, řekl jim profesor:
– Všimněte si, že všechny pěkné šálky jste si rozebrali, ale ty obyčejné a levné jste nechali stát. A i když se vám to zdá normální – chtít pro sebe jenom to nejlepší, je právě to zdrojem vašich problémů a stresů. Pamatujte, že šálek sám o sobě kávu lepší neudělá. Chtěli jste přece kávu, a ne šálek. Ale vy jste si úmyslně vybírali ty nejlepší šálky a ještě jste se dívali, jaký na koho vyšel.
A teď se zamyslete: život, to je káva. A práce, příjmy a postavení, společnost – to jsou ty hrnečky. Jsou to pouhé nástroje k udržení a uchování života. Někdy se soustřeďujeme jenom na šálek a zapomínáme si vychutnat chuť samotné kávy.
Nejšťastnější lidé nejsou ti, kteří mají všechno nejlepší, ale ti, kteří to nejlepší získávají z toho, co mají.
20 vybraných myšlenek Alberta Einsteina
Jak se naučit vidět to, co je dobré
Legendární Chaplinova řeč na jeho sedmdesátinách