«To nejdůležitější se děje v pauzách», říkali nám na přednáškách existenciálně humanistické psychoterapie. S rostoucími zkušenostmi se stále více utvrzuji v přesvědčení, že cosi velice významného se děje nejenom v pauzách v rámci psychoterapie, ale v životě vůbec, a to i v tak neodmyslitelné jeho oblasti, jakou jsou mezilidské vztahy.
Pauzy ve vztazích často vyvolávají silný neklid. «Pomozte mi, co mám dělat, on se vypařil, nevolá ani nepíše!» — to je typický příklad stížnosti kamarádkám na sociální síti. Ten, kdo o sobě dočasně přestal dávat vědět, vyvolává bůhví proč mnohem větší znepokojení než ten, kdo zůstal s námi, nikam nezmizel, ale chová se poněkud podivně.
Slzy vyvolané těmi, kdo nepíšou ani nevolají, vidím na tvářích mnohem častěji, než výraz nespokojenosti s někým, kdo nezmizel, píše pravidelně, ale přitom ponižuje, volá, ale neplní své sliby, sedí s dívkou u kavárenského stoku na další schůzce, ale v myšlenkách vůbec není tady, vůbec není s ní.
Proč právě pauza vyvolává tak silné obavy? Protože nás vrací k nejsilnějšímu dětskému strachu, strachu z opuštění. Určitě se maminka vrátí, nebo už nikdy nepřijde? Klidně mi nadávej, maminko, jestli chceš! Třeba mi i nařež, jenom mě neopouštěj!
Umění pauzy dokonale ovládají a úspěšně využívají nejrůznější svůdci, donjuani a sukničkáři. Omlouvám se, že jako příklad nyní použiji opravdu ne moc přitažlivé a nepříliš lidské srovnání, nicméně jednání veškerých těch gigolů si přímo říká o paralelu s chováním pavouků při lovu a trávení kořisti.
Pavouk svou oběť kousne, vstříkne do ní své trávicí šťávy a čeká, až začnou působit. Tkáně hmyzu změknou a bude je moci požírat podle chuti.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Kdysi jsem vedla rozhovor s jedním takovým oblažovatelem dam a samozřejmě jsem se ho ptala, v čem spočívá tajemství jeho magického působení na ženy. Přesněji, zformulovala jsem otázku takto: „Řekněte mi prosím vás, co děláte?“ „Nedělám nic“, odpověděl. „A v tom je to tajemství“.
Dále mi to lamač ženských srdcí ještě upřesnil. Nezačíná „nedělat nic“ hned, ale až v určitém stádiu vztahu. Na počátku je velmi zapálený a vášnivý, zasypává dámu lichotkami, uvádí ji v nadšení nečekanými kyticemi, blýská se svou erudicí, recituje básně a cituje velikány. A potom – cvak! Zhasne jako žárovka. Žena už si zvykla na příval nadšení, komplimentů, květin a najednou – nic. «No a právě tehdy za mnou přiběhne celá ochotná a miloučká, jen aby to všechno vrátila», konstatoval.
Jestliže ve vašem vztahu nastala pauza, kterou jste nezahájili vy, ale váš partner, zaposlouchejte se, nahlédněte sami do sebe. Možná vás někdo naočkoval svou rozkladnou šťávou a teď čeká, až začne zabírat. Byl to jed, lék nebo kouzelný lektvar? Podle použité látky a příznaků jejího působení můžete buď rovnou uhánět pro protijed, nebo se v míru a pokoji pohodlně uvolnit.
Ostatně, pokud nemáte v úmyslu něco zlého, máte i vy plné právo naočkovat něčím toho, jehož vztah k sobě byste rádi zpevnili, udělali něžnějším, vřelejším. No – a pak jen musíte počkat, zda váš preparát zabral.
Skvělým pohádkovým příkladem je Popelka. Vyvolala v princi záplavu bouřlivých citů, načež se beze stopy vypařila. Jako návnadu po sobě zanechala pouhý jeden střevíček. Dál už se musel snažit sám – hledat, zkoušet, poznat.
Jenom prosím vás nepopleťte to pořadí. Napřed akce, pak až pauza.
A co si počít, když jste si vědomi, že to, čím jste byli naočkováni, je toxické? A hrozí vývoj závislosti, chorobné oddanosti, ponižování? V takovém případě je nejlepším protijedem velký počet živých lidí kolem vás, lidí schopných vám poskytnout ve svém celku tolik emocí, jako onen jediný a neopakovatelný. S nimiž si city budete moci vyměňovat, s nimiž budete společně prožívat radost i starosti, společně obohacovat své životy. Máte-li celou svou „partu“, s níž je tohle všechno možné, nemá žádný virtuózní svůdce šanci vás vyvést z míry.
Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>
Test životní rovnováhy ZDARMA >>>
Protože ty jsi ty. O jediném důvodu pro manželství.
Jak se naučit správně se hádat