Až se začnete měnit v toho, kým byste měli být, poznáte to podle 7 příznaků

Cesta k sobě samému – opravdovému – není jednoduchá a často je i nepříjemná, ale stojí za to.

Už vám někdy někdo řekl, jak moc jste se změnili? Je přeci pravda, že se všichni měníme, život nestojí na místě a tím, že něco prožíváme, rosteme a zdokonalujeme se. Proces změn nicméně nebývá vždycky tak hladký a pohodlný, jak bychom si přáli.

Vnímáte své vlastní proměny? Podívejte se na sedm příznaků, které je mohou signalizovat.

1. Nemáte nic proti samotě.

Začínáte mít pocit, že vy a jiní lidé jste každý někde úplně jinde. Že vám nerozumějí. Proto raději volíte samotu. Lepší je být sám se sebou než být ze všech stran obklopen zdí neporozumění.

Stejně tak nechcete být nikomu na obtíž nebo lézt na nervy, proto životní peripetie absolvujete raději sami. Se vším si sami poradíte a jenom vás to posiluje.

2. Uvědomujete si, že nejste bez chyb.

Nikdo z nás není dokonalý. Každý máme své problémy, své nezdary a propady. Někteří lidé před nimi raději utíkají nebo se před nimi schovávají, avšak čím více si sami sebe uvědomujete a poznáváte, tím je vám zřejmější, že problémy se zkrátka musejí řešit. A dělat to musejí naprosto všichni, v tom nejste žádná výjimka.

Dochází vám rovněž, že stejně jako všichni ostatní, ani vy nejste žádný superman, což znamená, že nemůžete zvládnout absolutně všechno a leccos se vám může také nepodařit. Proto se přestáváte vztekat a obviňovat sebe sama.



3. Přestáváte se stýkat s lidmi, s nimiž vám není dobře.

Podobá se to generálnímu úklidu ve skříni. Jasně si uvědomujete, že je vám líp u srdce, když před toxickými lidmi zavřete dveře. Právě tohle je případ, kdy konečně začínáte chápat, že takhle jednat vůbec neznamená, že jste egoista, že to je nezbytná podmínka vašeho štěstí a zdraví.

4. Nejste už tak důvěřiví jako dřív.

Čím jste starší, čím více lidí na své cestě potkáváte, tím zřetelnějši si uvědomujete, že zdaleka ne všichni jsou naplněni dobrými úmysly. Máte svůj nejužší kruh lidí, kterým zcela důvěřujete. Dostat se do něj není pro kohokoli jiného vůbec jednoduché.

Nejste už takoví, jací jste bývali dříve, lidem dá hodně práce, aby si získali vaši důvěru, kdo to však dokáže, pochopí, že to stálo za to.

5. Některé věci v životě vám často připadají nezáživné.

Stále si kladete otázku, zda jdete v životě správným směrem a je-li v něm všechno jak má být. Obáváte se, že možná ztrácíte čas úplně druhořadými věcmi a snažíte se proto dělat výhradně to, co máte skutečně rádi a stýkat se s lidmi, kteří jsou pro vás doopravdy důležití.



6. Uvědomujete si, že smutek do života patří.

Máte v životě dny dobré, které vás naplňují štěstím, ale také dny špatné – a víte, že je to normální.

Takový je život. Nevyvíjí se vždycky podle plánu. Někdy máme i zlomené srdce. Už víte, že tak to chodí. Ale také si naplno uvědomujete význam věty:„Ať se stane cokoli, buď člověk vyhraje, nebo získá zkušenost“. Proto se snažíte každou zkušenost využít jako výchozí bod k pozitivním změnám.

7. Naučili jste se vážit si svého času.

Jste velmi zaměstnaní, nálož odpovědnosti, kterou musíte nést, je stále větší a větší. Čtyřiadvacet hodin denně vám jednoduše na všechny povinnosti nestačí. Začínáte se však už učit správnému nastavení priorit, umíte dát stranou věci druhořadé a nepotřebné. Přání být v životě úspěšní ve vás stále sílí.

Ano, cesta k sobě samému – opravdovému – není jednoduchá a často je i nepříjemná, ale stojí za to. Žít životem, který je doopravdy váš, je totiž ta nejkrásnější věc na světě. Je ovšem třeba drsně se vymanit ze své zóny komfortu a poslechnout hlas vlastního srdce, bez ohledu na to, co říkají ostatní.

Budete potřebovat čas, abyste to pochopili. Ale až toho dosáhnete, váš život se změní.