Lekce moudrosti od dvaadevadesátileté dámy

Je jí 92 let. To, co tato žena říká, je velký dar moudrosti pro každého posluchače.

Je nevelké postavy, křehké tělesné konstrukce. Nicméně ani ve svých 92 letech paní Maria Jiló nijak nenaplňuje obvyklou představu o dvaadevadesátileté stařence. Vždy je elegantní, upravená. Každé ráno se lehce nalíčí. V tom jí nezabrání ani už dost zesláblý zrak. Ani v časných hodinách ji nezastihnete neučesanou nebo nedbale oblečenou.

Dnešek je pro ni významný – stěhuje se do domu pro seniory. Nedávno ztratila manžela, s nímž prožila sedmdesát let. Zůstala docela sama.

Než se dostala do svého nového útočiště, musela čekat dlouhé dvě hodiny. Přesto člena personálu, který se nakonec přece objevil, přivítala s milým úsměvem. Cestou k výtahu naslouchala jeho vyprávění o svém novém domově, o prostředí, které ho obklopuje, dokonce i o barvě závěsů v jejím maličkém pokojíku.

— Takové závěsy mám opravdu ráda, – řekla s takovou upřímností, že každý musel mít zato, že si prostě nikdy nedokázala představit větší štěstí, než právě probíhající události.

— Počkejte, paní Jiló, ještě tam nejsme, ještě jste nic neviděla, – reagoval pracovník seniorského domu.

— To vůbec nevadí, nemá to vůbec význam, věřte mi, – odpověděla mu. – Člověk si své štěstí tvoří sám. Jak bude vypadat můj pokoj, není tak důležité, já už jsem se zkrátka rozhodla, že ho mám ráda. Všechno v našem životě záleží na tom, co očekáváme a jak to očekáváme. Já svět kolem sebe prostě zbožňuju, stejně jako svůj život, jako všechno, co mě obklopuje. S tou myšlenkou se každé ráno probouzím.



— Všechno záleží na tom, jak svět přijímáme, – pokračovala, – člověk se může ráno probudit a zůstat ležet v posteli, stěžovat si, co ho zrovna bolí, co zrovna správně nefunguje… Ale taky se můžete probudit s pocitem vděčnosti k těm částem těla, které dál spolehlivě pracují.

— Copak to je možné?

— Naučit se řídit vlastní city není nic složitého, to se může naučit každý. Mě osobně to trvalo nějak kolem roku, zato si teď mohu sama zvolit směr svých myšlenek a ovládat své pocity.

Na chvilku se odmlčela a pak dodala:

– Každý nový den je pro mě ten nejcennější dárek. Jakmile otevřu oči, hned se raduju, že je tu nový den. A spolu se slunečními paprsky přicházejí ke mně všechny šťastné chvíle mého života. Jen na naší pamětí záleží, jaké budeme mít stáří. Nikdy není dost pozdě, aby si člověk v paměti uchoval trochu štěstí a radosti. Stále se raduju ze života, bez ohledu na okolnosti. Snažím se nedělat si život těžším nedobrými myšlenkami a očekáváními. Takhle šťastný může být každý, chce to jen trochu snahy…

– Dono Marío, co má člověk dělat, aby až do konce života zůstal mladým a optimistickým?



Tady je několik rad, které nám dala ta moudrá milá paní:

1. Takové cifry jako váha, výška a zejména věk nejsou podstatné a není třeba na ně stále myslet. Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, vždycky musím požádat o chvilku strpení, abych to spočítala, zkrátka to zapomínám.

2. Stýkám se jen s veselými lidmi. Nabíjejí mě svým optimismem. Vztahy s nespokojenými bručouny nepěstuju. Člověk si ani nevšimne a může se stát takovým, jako jsou oni.

3. Celý život se učím a doporučuju to i jiným. Dnes je k tomu tolik možností – jenom samotný Internet, jaká to je věc! Mozku se nesmí dovolit, aby zlenivěl. Jinak vás zničeho nic přepadne Němec jménem Alzheimer!

4. Každá maličkost může přinést radost, je třeba naučit se vidět v ní hodnotu.

5. Smějte se častěji, tak dlouho, dokud vám do očí nevstoupí slzy a nebudete moci popadnout dech. Mít přítele, který vás rozesměje, je veliké štěstí.

6. Zármutek a žal k nám přicházejí, to je nevyhnutelné, ale nedovolte, aby vás ovládly. Nikdo tu není na věky a jediný člověk, který tě neopustí až do konce života, jsi ty sám. Je třeba umět žít, dokud žijeme.

7. Ať jsou kolem vás vždycky ti, které máte rádi a to, co máte v oblibě. S čím si nevíte rady, s čím nedokážete vyjít, nemá mít vedle vás místo. Žijte co možná nejdéle doma, neopouštějte domov, pamatujte, že doma i stěny pomáhají.

8. Nikdy se nevracejte tam, kde cítíte svou vinu. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Proto platí – nechte to být.

9. Zdraví má být naší stálou starostí. Je-li v pořádku, dělejte všechno pro to, abyste ho takovým uchovali. Když se horší, přijměte opatření, aby se zlepšilo. Pokud to nedokážete sami, vyhledejte pomoc.

10. Nezapomínejte těm, koho máte rádi, říkat, jak drazí vám jsou. Člověk by mohl prožít celý život a nevědět, že ho někdo měl rád.