Seděl stařík na kraji oázy u brány jednoho města kdesi na Blízkém Východě. Přistoupil k němu cizí mladík a ptal se:
Ještě nikdy jsem tu nebyl. Jací lidé žijí tady v tom městě?
Stařík mu odpověděl otázkou: A jací žili tam, odkud přicházíš?
Byli to sobci, samí zlí lidé. Vždyť právě proto jsem odtamtud rád odejel.
Tady najdeš lidi úplně stejné, odpověděl mu stařík.
O něco později přišel na to místo jiný člověk a zeptal se na stejnou věc:
Zrovna jsem přijel. Řekni mi, stařečku, jací lidé žijí v tomhle městě?
A stařík odpověděl také stejně: Řekni mi, synku, jacípak byli lidé v tom městě, ze kterého jsi přijel?
Ach, byli to dobří, pohostinní lidé a ušlechtilé duše! Zanechal jsem tam mnoho přátel a nebylo pro mě lehké se s nimi rozloučit.
Stejné najdeš i tady, řekl stařík.
Kupec, který nedaleko napájel své velbloudy, vyslechl oba rozhovory. A když ten druhý člověk odešel, obrátil se na staříka s výčitkou:
Jak můžeš dát dvěma lidem úplně jinou odpověď na naprosto stejnou otázku?
Synu můj, každý nosí svůj svět ve svém srdci. Ten, kdo dříve nenalezl nic dobrého v krajích, z nichž přicházel, nenajde tím spíše nic dobrého ani zde. Naproti tomu ten, kdo měl přátele v jiném městě, najde si věrné a oddané přátele také tady. Neboť lidé okolo nás se stávají tím, co v nich nalézáme.
Nedovol lidem rozhodovat jaký jsi