To, co máte, to je dar, nikoli splátka dluhu.
Přestaňte si to plést.
To, co dnes máte, jste dostali předem, nikoli jako splátku dluhu. Nic vám nedluží vůbec nikdo. Tím spíše pak Bůh. Neznalost téhle na první pohled jednoduché myšlenky zničila už mnoho životů. Proto je kolem nás tolik nešťastných lidí. Já jsem v jistém životním stádiu slova jako „dluží“ nebo „musí“ vyloučila ze svého slovníku definitivně a nenávratně. A posléze i lidi, kteří těchto slov rádi a neustále užívají. Protože nedluží nám nikdo nic. Ani země, ani rodiče, ani kamarádi, příroda nebo pánbůh.
Všechno, co dneska máte, je plodem vašeho včerejška a zálohou pro váš zítřek. Má-li někdo více anebo snad méně, je nasnadě závěr, že jeho včerejšek a zítřek se od těch vašich liší.
Lidé většinou hluboce dumají nad tím, proč jim něco nevychází. Ovšem po pravdě řečeno, příčinou neštěstí mnoha z nich je rozdíl, který nacházejí při porovnávání vlastního života s životem někoho, kdo podle jejich názoru se má lépe. Ironie tkví v tom, že nikdo se lépe než vy nemá. Tak či onak všichni žijí ve stejných podmínkách, v takových, jaké si vytvořili. Z čehož plyne, že jeden žije v baráčku na spadnutí nebo zašlém bytě a jiný v mrakodrapovém loftu v Singapuru. Rozdíl není v penězích, možnostech a dalších vnějších atributech, rozdíl je ve vztahu k sobě samému a v životních záměrech. Všem se dostává stejně, ačkoli si jste možná jisti, že to tak není.
Často slýchávám větu „Práce mám až nad hlavu, šéf mě naštval, dneska je špatný den!“ Čím častěji tohle slyším, tím víc se mi chce říci: „Takže dneska ses probudil ve vyhřátém bytě, postavil ses na dvě zdravé nohy, dal si sprchu čistou vodou, jejíž teplotu jsi mohl po libosti regulovat, vyčistil sis zuby kartáčkem a pastou, které sis vybral podle svého gusta, posnídal jsi jídlo, které jsi vyndal z ledničky a nemusel jsi kvůli němu číhat u léčky na divokého vepře anebo hledat, kam ty zatracené slepice zase snesly svá vejce, ani jsi nemusel pěstovat obilí a pracně z něj získávat chleba, ne, jednoduše jsi to všechno vyndal z kouzelné skříně udržující patřičnou teplotu, aby se ti jídlo nezkazilo za jediný den, posnídal jsi u prostřeného stolu a přitom možná sledoval kouzelné obrázky na monitoru telefonu nebo notebooku či v televizi, potom sis oblékl své vlastní! pěkné! a čisté! oblečení a jel jsi nikoli na koni! do práce, která se ti nejspíš zamlouvá, když sis ji vybral z tolika nabídek a zdokonaloval se kvůli ní v tolika oblastech, abys zlepšil své pracovní dovednosti, přímo či nepřímo jsi pak prospíval světu, při tom jsi ještě párkrát něco zakousl, po práci se vypravil domů opět na svých dvou zdravých končetinách, možná ale i ve svém pohodlném autě a cestou jsi ještě stihl zatelefonovat rodičům!!! (musím to říci – na světě jsou lidé, kteří své rodiče nikdy neviděli a nikdy nepoznali rodičovskou lásku a péči), zavolal sis nebo se setkal s kamarády (lidmi, kterým se líbíš i se všemi svými zvláštnostmi, v různých životních situacích, s lidmi, kteří dokáží sdílet tvé obavy i smutek a z hořícího domu ti pomohou vynést tvé věci), pak jsi přijel domů, kde na tebe možná čekali s teplou večeří !!! (poté, co jsem v osmnácti začala bydlet sama a k rodičům jezdit jen na návštěvu, kde maminka hned dávala na stůl a mě jen stačilo umístit pozadí na židli, vzít do ruky příbor a jíst, byla jsem najednou ohromena, že jsem si nikdy dřív neuvědomila, jak veliké je to štěstí, protože když člověk žije sám a má hlad, trvá ta pauza mezi „mám hlad“ a „jím“ i několik hodin), potom sis znovu dal sprchu a uložil se do měkké postele a objal jsi toho, koho miluješ, stejně tak živého a zdravého jako ty sám, který tě miluje, sdílí s tebou každý den a respektuje v tobě svébytnou osobnost.
Jak vůbec můžeš říci, že jsi měl špatný den? Bůhví proč si lidé myslí, že šťastní budou, až si koupí vilu někde na Bali. Nebo alespoň až na ni našetří peníze. A Bohu hodlají poděkovat pouze když jim splatí hypotéku.
Na síti jsem narazila na věty, které se mi moc líbí: „Lidský život je natolik prchavý, že zítřek je ta nejmenší jistota, kterou člověk má. Přitom dokážeme ztrácet drahocenné chvíle na urážky, hádky, srdce zraňující slova a pýchu. Zapomínáme jeden druhému říci, že se máme rádi. Jenom to říci. Probudit se ráno a poděkovat životu za to, že se nám vyhnulo neštěstí.“
Myslete na to, co všechno máte. Bude vám to dodávat sílu. Nepříjemnosti se stávají, ale přicházejí právě proto, abychom si mohli uvědomit, jak šťastní jsme.
Najděte si ve svém nabitém rozvrhu čas a poděkujte životu za všechno krásné, co vám dal. Nikdy na vás nezapomněl a štědře vás obdarovával vším, co jste si přáli a dokázali si od něj vzít.
Buďte hodni světa, ve kterém žijete. Mějte vždycky štěstí a nikdy nezapomeňte říci svým blízkým, že je máte rádi.
Elmira Batayeva
Výchova zázrakem
Nežiji po létech, ale po dnech