Jediný člověk, kterému můžete kdykoli svěřit rozhodování o tom, co si zasloužíte, jste vy sami.
Tento článek je vám určen pro dny, kdy si nebudete dost zřetelně uvědomovat, jak moc si zasloužíte všechno to dobré, co bylo, je a možná ještě ve vašem životě bude. Je vám určen pro dny, kdy přes veškeré úsilí přiblížit se k cíli se vám nic nebude dařit. Je pro vás ve dny, kdy si budete připadat neužiteční a k ničemu… Protože tak to samozřejmě není.
Když se ve vašem životě objeví smůla, myslete na to, že děláte všechno, co můžete. Věnujte pozornost věcem, které můžete a máte ovlivňovat. Sledujte, kolik lásky, času a energie věnujete jiným, protože tohle všechno vychází z hloubi vaší duše a je to součást vás samých. Zamyslete se nad tím, zda nedáváte sami ze sebe příliš mnoho lidem, kteří toho nejsou hodni.
Lidem, kteří vás berou jako něco samozřejmého. Lidem, kteří si toho, co od vás dostávají, naprosto neváží. A to nejdůležitější – nedovolujete snad, aby způsob, kterým se k vám jiní chovají, rozhodoval o hodnotě, kterou máte ve svých vlastních očích? Neumožňujete jejich představám a jejich mínění o vás, aby ve vaší mysli nahrazovaly to, co jste si dosud o sobě mysleli sami? Doufám pevně, že ne.
Doufám, že nezapomínáte, že jediný člověk, kterému můžete kdykoli svěřit rozhodování o tom, co si zasloužíte, jste vy sami. Ani ten, co vám zlomil srdce a odešel, ani kamarádka, která vám přes všechny sliby nezavolala, ani pracovník personálního oddělení, který s vámi prováděl pohovor a ani se neuráčil vám dát vědět, proč jste nebyli přijati, a ani ten údajný váš přítel, který si vás soustavně plete s rohožkou.
Co se týká lidí, kteří vám zlomili srdce, nedrží sliby a chovají se k vám daleko hůř, než byste si zasloužili, je řešení jasné. Zbavte se jich. Prostě se kontaktům s nimi vyhýbejte a držte si je co nejdál od těla. Zanechte je ve své minulosti a myslete na ně co nejmíň.
I kdyby vás to mělo hodně bolet, i kdybyste před tím, než bolest začne postupně slábnout, měli proplakat kolik týdnů a i kdybyste se pak dávali dohromady jen pomalu a po kouskách… Stejně je nechte být. A myslete přitom na jedno: váš odchod bude horší pro ně. Ne pro vás.
Jistě nechcete mít nablízku někoho, kdo v tom, co vnášíte do jeho života a co mu ještě můžete nabídnout, nespatřuje žádnou zvláštní hodnotu. Takového člověka rozhodně nepotřebujete. Potřebujete někoho, kdo vždycky dokáže vidět světlo, které vyzařujete, a blízkost, kterou mu dáváte. Někoho, kdo dokáže ocenit všechno, co ve vás je, včetně všech zvláštností, podivnůstek a možná i nedostatků.
Nepotřebujete nikoho, kdo by chtěl podle svých vlastních pokroucených měřítek určovat, nakolik jste dobří . Nebo někoho, kdo rozhodl, že nejste hodni ani té nejmenší úcty.
Vy sami určujete svoji hodnotu tím, jaký rámec a jaké normy chování k vám vyžadujete od ostatních. To vy sami formujete vlastní důstojnost svou reakcí na něčí urážky, bolest působící slova nebo nedostatek respektu.
Vy sami určujete míru, do které si vás lze vážit, když se rozhodujete jít dál přes všechno zlé, co se vám přihodilo. Přesto, že na cestě vás čekají překážky, které budete moci jen těžko ovlivnit. To vy určujete, jak vysoko stojíte ve vlastních očích – pevností, se kterou čelíte životní smůle a temným obdobím a rozkvětem, který vás doprovází v radostných časech štěstí.
Přestaňte jiným lidem dovolovat, aby ovlivňovali vaše mínění o sobě samých. Nepřenechávejte jim iniciativu a aktivitu, která patří do vašich rukou. Přestaňte se spokojovat s drobnými.
Nikdo nechce být menší nebo méně významný, než může být. Nikdo netouží po průměrnosti. A jestliže věříte nebo víte, že si zasloužíte něco víc, za žádnou cenu se nikdy nespokojujte s něčím menším a neberte to jako něco, co k vám patří.
Průměrnost je pouhá výmluva pro lenost. Je to omlouvání toho, že se nám nechce zkoušet, snažit se, usilovat o něco… a že tak zůstáváme životními smolaři, i když se můžeme cítit i spokojeně. Průměrnost nás zbavuje energie a času, oslabuje naši vůli a nikam nevede. Průměrnost znamená zapadnout do davu. Být snáze ovladatelný.
Važte si patřičně sami sebe, abyste se dokázali zbavit těch, kdo vás nepokládají za hodné respektu a podle toho se k vám také chová. Jediný člověk, se kterým se budete po celý život ráno probouzet a večer usínat, jste vy sami.
Lidé sami rozhodují, jak vysoko nebo jak nízko se budou nalézat ve vlastních očích. Nikdy a za žádnou cenu nesmějí tohle právo postoupit komukoli jinému. Tohle bohatě zvládne každý sám. A také je toho jenom on sám hoden.
Život v nekončícím nedostatku
5 zásad neutuchajícího optimismu