Energie peněz aneb jak se správně chovat k penězům

07

Rozdíl mezi hrami dětskými a hrami dospělých lidí spočívá v tom, že ve hrách dospělých jsou vždycky přítomny peníze.

Pokaždé, když máme co dělat s penězi, noříme se ve svého druhu chaos. Dochází k tomu proto, že člověk ztratil své spojení se zemí.

Nastolit vztah se zemí znamená vědět, kdy je třeba jednat bez prodlení a prakticky a pociťovat opravdové spříznění s činností, kterou konáme. V záležitostech spojených s penězi však v nás takový pocit vzniká poměrně vzácně.

Ve své podstatě jsou peníze naprosto jednoduchá věc.

Avšak náš vztah k penězům je přetížen předem utvářenými myšlenkami, které se zrodily v důsledku manipulací a rozpínání ega, usilujícího o velikost. Takže i zacházení s penězi, těmi obyčejnými papírky, nám připadá jako velmi vážná hra.

Je to doslova jako bychom stavěli hrad z písku a pak prodávali vstupenky opravňující k jeho návštěvě. Rozdíl mezi hrami dětskými a hrami dospělých lidí spočívá v tom, že ve hrách dospělých jsou vždycky přítomny peníze.

Děti peníze nevzrušují, zatímco dospělí požadují za vstup do své posvátné stavby poplatek.

Dokonce i když se pokoušíme chovat tak, jako by pro nás peníze nic neznamenaly, jako by byly pouhým potvrzením a znamením našich tvůrčích schopností nebo praktické podnikavosti, přikládáme jim přese všechno veliký význam, protože peníze jsou spojeny s energií našich předsudků.

Dokážeme dokonce i mít před penězi ostych, jestliže jsou našemu srdci příliš drahé.



Dáváme jim různá jména — říkáme jim «prachy», «chechtáky» nebo «lóve», abychom tento pocit poněkud zlehčili.

Někdy jsme si přímo jisti, že peníze představují náš záchranný kruh, jsou zárukou jistoty a bezpečí, že jejich abstraktní kvalita symbolizuje jistou nevyjádřitelnou stránku naší osobnosti.

Vyjadřujeme se například takto: «Zbankrotoval jsem, jsem prostě smolař», «Jsem spořádaný občan a v bance mám solidní konto», «Mám tolik peněz, že prostota jednoduše nemá v mém životě žádné místo».

Energie, kterou přitahují peníze, sehrává obrovskou roli v mezilidských vztazích a vzájemné komunikaci.

Jestliže váš přítel odmítne zaplatit účet v restauraci, automaticky se ve vás zrodí pocit urážky a naštvanosti, pocítíte k němu odcizení.

A když někdo koupí kamarádovi šálek kávy, obyčejný šálek s horkou vodou a trochou kávového prášku, má přesto tento skutek ještě jakýsi dodatečný smysl.

Myslím si, že aby člověk sám sebe správně chápal, aby si v otázkách peněz dokázal porozumět, má smysl pracovat na negativních aspektech peněz. Musíme se naučit nahlížet tento silný a rozpaky probouzející fenomén jako součást sebe sama, jako něco, co nemůžeme přehlížet.

Když máme k penězům správný vztah, přestávají být pouhým oběživem nebo jakousi abstraktní energií a náš vztah k nim se stává součástí běžné praxe. Už na nich nesedíme jako na nějaké drahocennosti, která se nám změnila ve svého druhu drogu. Dokážeme s nimi zacházet tak, jako skutečný mistr zachází se svými nástroji.