Když jdou věci svým obvyklým způsobem, je člověku většinou jasné, co, jak a kdy udělat. Občas však nastanou události vedoucí k situacím, v nichž prostě nevíme, co počít. A něco dělat je přitom třeba.
Co dělat, když nevíme, co si počít? Dnes vám na tuhle otázku odpovíme. Odpověď je to docela jednoduchá. Efektivita s jednoduchostí a očividností přece velmi často souvisejí. Jenomže ve spěchu a panice vyvolané nepředvídanými událostmi jsou jednoduchost a očividnost často přehlédnuty. Přesto platí to hlavní – pomoci si v takové situaci zvládne každý sám.
První a nejdůležitější pravidlo, které je třeba si důkladně vštípit a důsledně ho dodržovat, zní: když nevíte, co dělat, dělejte především to, co znáte. V tempu a rytmu, které vám vyhovují, přičemž nezapomeňte ani na odpočinek. Složité, nové nebo nepříliš známé postupy, stejně jako cesta uskutečňování okamžitých nápadů vedou v důležitých a složitých situacích nebo při řešení náročných otázek nejčastěji k chybám a k dalšímu ztížení či zhoršení stavu věcí. Navíc jestliže člověk dělá to, co zná, navrací se mu klid, sebekontrola a pocit bezpečí, které se v nějaké zapeklité situaci obvykle rychle vytrácejí.
Druhé pravidlo: učte se své jednání plánovat. Stanovte si cíl a rozdělte si ho na jednotlivé úkoly – ty byste si ideálně měli raději zapsat. Plán jako celek by měl mít co nejjednodušší a nejsrozumitelnější podobu. Čím složitější, respektive obsáhlejší je plán, tím vyšší je pravděpodobnost vzniku chyb a omylů, neboť vzniká příliš mnoho nepředvídatelných proměnných, nehledě na možnost, že zkrátka na něco zapomenete nebo vynecháte.
Pravidlo třetí: počkejte si na výsledky realizace jednotlivých kroků plánu. I v případě kvalitního, stoprocentně naplněného plánu je totiž potřeba nějaký čas, aby se jeho důsledky mohly projevit. Složité situace se zpravidla nevyřeší ihned a zásadně. Proto po realizaci každého jednotlivého kroku vyčkejte, dejte si pauzu, abyste mohli pozorovat a zhodnotit výsledek.
Čtvrté pravidlo: chovejte se k sobě s větší šetrností. Jakkoli zvláštně to zní, jsme nejčastěji svými nejnemilosrdnějšími kritiky a nejzákeřnějšími nepřáteli my sami. Často i bez jakékoli příčiny jsme schopni dát šanci a poskytnou možnost jiným lidem, sobě však neméně často nejsme ochotni poskytnout sebemenší úlevu ani právo na chybu, slabost nebo zdržení. Přitom však my sami a jedině my sami jsme pro sebe tím rozhodujícím zdrojem umožňujícím řešení komplikací a vybřednutí z nepříjemností. Měli bychom tedy mít na sebe ohled a sami sobě dávat šanci vždycky.
Pravidlo páté: neváhejte si říci o pomoc a pomoc přijmout. Dělat všechno sami za každou cenu, demonstrativně nežádat o pomoc nebo nabízenou pomoc nepřijmout – právě takový postoj velmi často brání vyrovnat se s ošemetným stavem věcí co možná nejrychleji a nejúčinněji. Ve většině situací se najdou nablízku lidé ochotní pomoci, stačí je jen požádat. Myšlenky nám totiž nikdo nečte. Stejně tak nesmíme odmítnout pomoc, kterou nám někdo v podobné situaci nabídne. Pokud snad máme nějaké pochyby, držme se pravidla čtvrtého.
Dodržování těchto na první pohled nijak rafinovaných pravidel minimálně nezpůsobí žádnou škodu. Naopak může skutečně pomoci podstatným způsobem zklidnit rozvířené emoce a usnadnit hledání východiska z nepředvídané složité situace.
Nevíte jak dál? Vyberte si jednu z karet.
7 pravidel magnetického přitahování pozitivních událostí