12 stresových faktorů které bychom neměli snášet

Pokud máte pocit, že se vám v životě nahromadilo příliš mnoho stresu a nepříjemných emocí, měli byste s tím nejspíš něco dělat. Takový pocit má jistě svou reálnou příčinu.

Život je příliš krátký, než abychom ho prožili otrávení, sklíčení a bez nálady. Aby se věci změnily, někdy docela obyčejně stačí přestat je trpět. Sobě nebo jiným, na tom nezáleží.

Ne vždy je snášenlivost k našemu prospěchu. Někdy je totiž tolerance ve skutečnosti výsledkem značného přemáhání, které se odráží na nás samých. Jindy zas trpně žijeme s falešnou vírou v jakousi vlastní předurčenou neschopnost, s pocitem, že jsme takříkajíc k ničemu. A občas jde dokonce o jakousi setrvačnost. Psychosomatická medicína trvá na tom, že právě stres je příčinou onemocnění, která někdy mohou být docela závažná.

Přinášíme vám seznam dvanácti věcí, které byste měli přestat sobě či jiným trpět, abyste se zbavili negativity a žili v pohodě.

1. Berete jako fakt, že jste člověk bez nějakého nadání.

Jenomže na podobné závěry je většinou moc brzy. O jaké zkušenosti se opírá vaše konstatování? Nevzdáváte se náhodou příliš záhy? Nechtělo by to jenom nový začátek, novou snahu? Občas člověk musí poodstoupit sám od sebe, aby se dobře viděl. Dospět znamená také zbavit se starých předsudků a falešných pravd, které zrodilo naše dospívání, v němž většina lidí sebevědomím zrovna neoplývá. Najděte něco nového, co se vám stane stimulem ke skutečnému pohybu vpřed. Probudí to ve vás takový zájem o život, že se budete těšit na každý další den. A právě o tom je život.

2. Vaše vlastní negativní smýšlení.

Vaše myšlenky, vaše mysl, to je výhradně vaše nedotknutelné hájemství. Jenom vy můžete rozhodnout, zda v něm pozavíráte všechna okna a ponoříte ho do temnoty, nebo je naopak otevřete dokořán a pustíte dovnitř světlo a čerstvý vzduch. I v nejčernějších chvílích můžeme spatřit ono pověstné světlo na konci tunelu. Na co myslíte nejčastěji? Jak daleko jste došli, nebo spíš jak daleko ještě musíte jít? Myslíte spíše na své silné stránky, nebo na svoje slabiny? Co se vám děje častěji – to nejlepší, co je vůbec možné, nebo naopak to nejhorší? Všímejte si svého vnitřního dialogu. Možná, že k tomu, abyste získali více štěstí, lásky a úspěchů, stačí změnit své vlastní myšlení.

3. Negativita jiných.

Dokud se nenaučíte vážit si sebe sama a stát si na svém, nemůžete pro sebe nic udělat. A působíte si tak jenom škodu. Nemusíte si všímat, co říkají nebo dělají lidé kolem vás, avšak jenom vy můžete rozhodovat, co mají říkat nebo dělat, týká-li se to vás. Jenom vy můžete zabránit, aby jejich jízlivá slova a zlé myšlenky zranily vašeho srdce a mysl. Nebudete-li si vážit a nebudete-li hájit svůj vnitřní svět, nikdo jiný to za vás neudělá.

4. Nezdravé vztahy.

Navazujte správné vztahy. S někým se člověk může cítit více osamělý, než kdyby byl opravdu sám. Stýkejte se s lidmi, kteří si vás váží. Nepotřebujete ke štěstí bůhvíkolik přátel, stačí pár, ale musejí si vás cenit za to, kým jste. Člověk se někomu nevyhýbá proto, že by ho snad dotyčný nebyl hoden, ale čistě proto, že si uvědomuje vlastní hodnotu a důstojnost.

5. Nespořádanost.

Váš vnitřní svět může v noci v klidu odpočívat pouze za předpokladu, že nikoho nezneužíváte pro své cíle. Že se vám daří vést život bez falše, lži a pokrytectví. Tak si zachováte mír a pokoj mysli. Je to neocenitelná, nenahraditelná hodnota. Buďte čestní a slušní a obklopujte se čestnými a slušnými lidmi.

6. Poměry v zaměstnání nebo činnost, kterou nesnášíte.

Máte-li pocit, že to není ono, že to tak nemá být, nezůstávejte u jedné nebo třeba dvou oblastí činnosti, které vám nesedly a věnujete se jim bez nějakého zvláštního zájmu. Hledejte dál. Nakonec určitě najdete to, co hledáte. Pokud dřete jako mezek avšak zároveň si každou minutu své práce vychutnáváte, nepřestávejte. Jste na prahu něčeho velkého. Je-li vaše práce vaší vášní, jak by vás mohla zatěžovat?

7. Neorganizovaný a nepřipravený.

Vstávejte o půlhodinu dříve, abyste se nemuseli honit jako šílení. Těch třicet minut navíc vám umožní vyhnout se pokutě za překročení rychlosti, zpožděnému příchodu do zaměstnání nebo na důležité jednání a dalším malérům. Udělejte si pořádek ve věcech i ve svém rozvrhu. Zbavte se nepotřebných krámů – v obou smyslech toho slova. Přečtěte si knihu Davida Allena „Mít vše hotovo“ – je to vlastně praktický návod, jak si udělat pořádek v životě.

8. Pasivita.

Hromadění znalostí ještě neznamená dospělost. Dospělí jsme tehdy, když nám znalosti mění život. Budete-li sedět a vysílat myšlenky kamsi do hlubin vesmíru, nedokážete nic změnit, ani pohnout se byť o jeden jediný krok vpřed. Pokud budete dál dělat to, co děláte, bude se vám také dál dostávat toho co dostáváte. Nejvhodnější chvíle, kdy něco změnit, je právě teď.

9. Nedokončené záležitosti.

Nic není zlověstnější, než táhnoucí se řada nikdy nedokončených věcí. Neodkládejte na zítřek to, co jste docela dobře mohli mít hotovo už včera. Začněte tu hromadu probírat hned teď. Budete-li s tím pořád jenom čekat na pondělí, bude to čím dál tím horší.

10. Přemýšlení nad minulými chybami a křivdami.

Pokud se vám zdá, že vaše loď se začíná potápět, je nejspíš na čase vyhodit všechnu zátěž, která ji táhne ke dnu. Pořádek v životě začněte dělat právě vyházením všech těch starých záležitostí: zklamání, hořkostí, bolesti a urážek. Nechte je plavat. Novou stránku v životě určitě nezačnete, budete-li donekonečna pročítat ty staré.

11. Další dluhy.

Dluhy vedou ke stresu a dokonce k srdečním problémům. Nemůžete v životě hledat jenom vzrušení, ale také užitek. Nekupujte balast, který vám k ničemu není. Neutrácejte peníze, jen abyste na někoho udělali dojem. Nebalamuťte sami sebe myšlenkou, že v životě je stejně nejdůležitější to materiální. Vy máte vládnout penězům a ne peníze vám. Člověk má vždycky žít podle svých poměrů.

12. Strach říci něco, co je třeba.

Každý máme v hlavě malého hlídacího pejska, který na nás dohlíží. Narodil se a vyrostl spolu s naší rodinou, přáteli, kolegy v zaměstnání a celou společností jako celkem. Jeho jediným cílem je hlídat nás, abychom nepřekročili meze toho, co je povoleno. Protože jsme za tu dlouhou dobu navyklí na jeho přítomnost, přivykáme také jeho mínění. Právě ono se nám zdá vždycky správné. Jenomže tak to není. Jeho mínění je pouhým míněním jiných lidí. Tenhle hlídací psík nás pouze a jenom hlídá, nic víc. Nemůže a nesmí nás řídit. Nemůže nic dělat, jestliže se rozhodneme říci svůj výhradní názor. To jistě neznamená, že budeme hulákat hrubosti nebo se chovat jako blázni. Musíme však říkat, co je třeba a říkat to tehdy, kdy je to třeba.

Je to možná jediná příležitost jak říkat pravdu. Říkejte pravdu – svoji pravdu – vždycky.