6 příznaků, že se pokoušíte utéci sami před sebou

Jak má člověk včas poznat, že existuje něco mnohem reálnějšího, než se mu zdá? Jak má pochopit, že se pokouší utéci sám před sebou, před svými touhami a potřebami? Existují k tomu některé nepřímé ukazatele.

Být sám k sobě poctivý je velice těžké. A proč bychom se vlastně měli nějak snažit, když všichni chceme prostě jen být šťastní? Takhle nějak dochází k tomu, že je jednodušší nevidět pravdu, nenaslouchat sám sobě, vznášet se v oblacích a stavět vzdušné zámky, než podívat se na svůj život a přiznat si, že v něm něco není, jak má být. Nestačí, že je opravdu málo příjemné přiznávat si svoje chyby, navíc s nimi ještě pak musíme něco dělat – když už jsme je jednou uviděli, těžko je příště neuvidíme.

Jak rozpoznat, že se pokoušíme utéci sami před sebou, před svými přáními a potřebami? Existují některé nepřímé ukazatele. Jejich rozpoznání je snazší:

Chcete odjet.

Nejčastěji ze země. Obrovské množství lidí se domnívá, že na jiném místě jim bude lépe, že tam budou šťastnější, úspěšnější a milovanější. Pravdou však je, že jestliže na svém původním místě se člověk necítil dobře a nebyl nijak zvlášť úspěšný, pak ani na místě novém ho nebe nezasype hvězdami. Hvězdy svítí těm, kdo si i doma nevedli špatně, rozvíjeli se a stoupali vzhůru.

Vymyšlený svět je sladší než ten skutečný.

V každém ohledu. Patří sem online kontakty (bez jejich proměny v reálné vztahy), hry s donekonečna vylepšovanými hlavními postavami a dokonce i knihy. Ano, je to tak, dokonce i některé knihy. Lidé někdy nechtějí nebo nemohou žít ve skutečnosti a často neuvědoměle dávají přednost životu ve fantaziích a iluzích. Tehdy i přehnaná četba určitého typu knih, nijak nepodněcujících navazování hlubokých mezilidských vztahů ani vztahu k sobě samému, začíná být reálnému životu na škodu. Protože člověka stále hlouběji vtahuje do vymyšleného nádherného světa a osudů svých hrdinů.

Žijete jako křeček běhající v kolečku.

Proč ne jako veverka? Protože přirovnání k veverce je v této souvislosti příliš lichotivé. Křeček, to je bezútěšný, nesmyslný shon. Člověk, který tak žije, má zhruba tento denní rozvrh: vstane, dá se do pořádku, pracuje, obědvá, přijde domů, odpočine si, spí. A tak stále do kola. Rok za rokem. Kvůli čemu? Proč? Na co? Vy i já moc dobře víme, že spousta lidí na tyhle otázky prostě nemá odpověď. Protože na ni ani nemají čas, musejí roztáčet kolečko. To je jejich předurčení. Jestliže o svém životě často říkáte, že je to pořád dokola, uzavřený kruh, práce-domov-práce-domov atd., nabízí se otázka, jestli se náhodou nebojíte zastavit. Protože pak byste museli svůj život nahlédnout nikoli pod rozmazaným úhlem věčného shonu, ale ostře a jasně. Viděli byste v takovém případě něco, co by vás potěšilo? Z tohoto pohledu může i „život v kruhu“ být útěkem před sebou.

Sami se sebou se nudíte.

Proto se snažíte udělat všecko proto, abyste sami se sebou pokud možno nezůstávali. Abyste neslyšeli svůj vnitřní hlas. Co je pro vás vůbec nejhorší, to je zůstat sami někde v tichu. Velmi mnoho lidí třeba v kuchyni, ať už vaří nebo jedí, nebo hned při příchodu domů okamžitě něco zapne – televizor, rádio, nějakou hudbu. Jen aby nezůstali sami se svými myšlenkami. Potom ovšem:

Nemůžete mít sklon k sebeanalýze a zdravé sebekritice.

Nemyslím tím užírat se a nadávat si, to je klidně možné. To dokonce můžete dělat i rádi. Ale konstruktivní sebekritika se vám nedaří, neumíte to. Protože to znamená zdravý a dlouhodobý vztah k sobě samému. Jenomže kdy byste ho měli navázat, jestliže vás zaměstnává setrvalý útěk před sebou samým s pravidelným vydechnutím při cit nevyžadujícím sexu? Tak je to přece mnohem jednodušší. Ostatně, většina lidí takhle dnes zachází nejenom se sebou samými.

Nelíbí se vám, jak vypadáte a vůbec, jaký jste člověk.

Jste špatná matka, mizerný pracovník, nic moc přítel, nepohledná žena, dokonce s pár kily navíc atd. Mluvit bychom samozřejmě mohli i o nízkém sebevědomí. Není snad právě ono tím nepřijetím sebe sama?

Tento seznam by mohl pokračovat donekonečna. Jestli se ve vás v reakci na výše uvedené něco ozvalo, nejspíš jste u sebe poznali sklon prchat sami před sebou. Zkusme si ujasnit, co by se dalo udělat, abyste tuto tendenci zastavili.

Nezbytné je navázat kontakt se sebou. Je třeba zavést svůj vnitřní dialog. Jenom tak totiž dokážete zaslechnout a pochopit, jaké jsou vaše pravé potřeby a přání a najít způsoby, jak je odpovídajícím způsobem uspokojit. To neznamená, že se budete ozlomkrk snažit „na všechno se vykašlat“, „začít z čistého listu“ a přerušovat s někým vztah, protože teď se vydáte úplně jiným směrem. Právě tohle by byl útěk před sebou. Místo toho se můžete posadit a sami se sebou si promluvit. Ujasnit si, co se stalo a proč, jaké závěry pro sebe z toho vyvodíte, jak se jich budete snažit držet a hlavně – kam půjdete dál? Pokud vaše cesta „dál“ povede přes jinou zemi, výborně! Pak už to nebude útěk před minulostí, ale cesta do budoucnosti. A v tom je rozdíl, jistě mi dáte zapravdu.

Založte si deník, kam si budete zapisovat své myšlenky, pocity a události a psát o lidech ve svém životě. Zpočátku je velice těžké zachovat v rozmluvě se sebou i v hlavě návaznost, není to nic snadného. Proto potřebujete zrcadlo. A papír je pro tyto účely nejlepším zrcadlem – vždycky se můžete vrátit a znovu se do něj podívat.

Připravte se, že ne vždycky to bude snadné, radostné a pohodlné. Nenaučili jste se starat se sami o sebe, protože jste to nikdy pořádně nedělali. Až si začnete klást různé nepříjemné otázky, jako například proč dokážete deset hodin prohánět online Vánočního skřítka, zatímco v reálném životě nedokážete pořádně prohnat vlastní tělo, nebudete na ně snadno nacházet poctivé odpovědi. Například „Protože nevěřím ve vlastní síly, protože nemám žádný cíl, protože jsem někdy docela obyčejně líný.“ V tomhle případě si můžete třeba i s někým promluvit – s kamarádem nebo psychologem.

Ten nejdůležitější cíl, o který musíte usilovat:

а) uvědomit si, co ve vašem životě není jak má být

b) uvědomit si, jak byste si přáli, aby to bylo

c) uvědomit si, jak toho můžete dosáhnout

Jestliže skutečně začnete žít alespoň podle těchto tří bodů, váš útěk před sebou se zastaví. Započnete cestu opačným směrem – vstříc sobě samému.

Přeji vám šťastnou cestu!

Olesya Bogucká