4 způsoby, jak dosáhnout úspěchu

Pozitivní psychologie nás ujišťuje, že úspěch je možné získat na svou stranu. Jak zařídit, aby se nám dařilo častěji? Vysvětluje nám to psycholog Philippe Gabilliet, profesor psychologie na Vyšší obchodní škole, autor knih „Chvála úspěchu“ a „Chvála optimismu“, jeden z průkopníků pozitivní psychologie ve Francii.

„Úspěch bývá jak předmětem vášnivé touhy, tak předmětem předsudků. Má se třeba za to, že existují dva typy šťastlivců: ti, kteří hromadí jeden úspěch za druhým prostě proto, že se narodili pod šťastnou hvězdou, a pak ti, na které spadlo štěstí tak říkajíc zničeho nic z nebes (výhra v loterii, osudové setkání, nevysvětlitelné vyléčení…).

Toto tvrzení si však žádá doplnění, jinak bychom se ocitli někde v rámci magie či fatalismu. Určitě k náhodným úspěchům dochází, ale existuje také další typ úspěchu, který můžeme trochu „připostrčit“ a kultivovat. Takový druh úspěchu je dostupný každému“.

Tento přístup koresponduje s názory Richarda Weismana, psychologa z britské Hertsfordshirské university, odborníka na „faktor úspěchu“. Zkoumal stovky lidí, kteří měli úspěch, a došel k závěru, že existují dva druhy úspěchu: pasivní (výhra v loterii) a psychologický, který se dostavuje jako důsledek volního rozhodnutí, vědomě formulovaného osobního postoje. Jeho další tvrzení spočívá v tom, že úspěch druhého typu se může obnovovat, proto ho nazval „dlouhodobý úspěch“.

Jeden i druhý typ úspěchů má podle Weismana pět součástí: včasné setkání (správný člověk ve správnou chvíli), klíčová informace v pravý čas, otevřenost novému (možnost získání pozitivní zkušenosti), nečekaný požadavek a osudová událost porušující obvyklý chod událostí. „Abychom úspěch prodloužili“, upřesňuje Philippe Gabilliet, „je třeba připravit půdu, v níž se semínka příznivých okolnosti mohou uchytit a sílit“. A to je možné pouze tehdy, jestliže si dokážeme osvojit následující čtyři zásady:



1. VYTÝČIT SI ÚKOL

«Aby generátor úspěchu zabral, musí být správně naprogramován a seřízen do směru, který jsme si zvolili, – tvrdí psycholog. – Potom „vygeneruje“ úspěch; právě naše cíle jsou tím, co zajišťuje činnost generátoru a co nám umožní úspěchu dosáhnout“.

Jestli nám cíl není předem jasný, dlouhodobého úspěchu nedosáhneme. To neznamená, že bychom snad měli začít nějakým detailním plánováním. Jde spíše o to, abychom si ujasnili svá přání, abychom naplno pocítili, jakým směrem bychom si přáli, aby se náš život dále rozvíjel, jaký bychom mu chtěli dát smysl. „Co mi říká můj vnitřní hlas? Co potřebuji? Co si přeju?“ To jsou otázky ležící na počátku naší cesty k úspěchu. Pak by si každý měl svá očekávání konkretizovat, zhmotnit si nějak své cíle: založit si deník, získat patřičné vzdělání, setkat se s lidmi, jejichž přání se podobá našim.

2. OTEVŘÍT SE SVĚTU

To znamená být vnitřně připraven podchytit nové věci, maximálně vnímat, co se kolem mě děje. „Je to obecné naladění na vnímavost a stálou čilost mysli, které nám umožní zachytit zajímavou informaci, bleskově spatřit perspektivy nové známosti, zaměřit energii do správného směru. Tímto způsobem zmnohonásobíme své šance, bez ohledu na to, zda jsme zrovna na konkrétní možnosti zainteresováni nebo ne“. Čas od času si dopřejeme oddech, abychom dali prostor své intuici a zbavili se vlivu protivníků úspěchu: rutiny a automatického myšlení.

3. VYUŽÍVAT NEZDARŮ

Ani ti nejúspěšnější nejsou chráněni před ranami osudu, nebo před neočekávanými nepříjemnostmi, avšak dokážou dlouhodobě a efektivně „přepracovávat“ své nezdary. Nepropadají ani hněvu, ani smutku, ani pomstychtivosti. Hledají příčiny neúspěchu v sobě, docházejí k přesným závěrům, zváží okolnosti a nakonec svůj neúspěch podrobí „sekundárnímu zpracování“. Pro začátek oddělí náhodné nebo nevyhnutelné od toho, za co nesou sami (třeba jen i částečně) odpovědnost. „Dokážou paradoxně touto cestou v samém centru svého neúspěchu najít zárodky úspěchu, protože téměř vždycky by mohlo být ještě daleko hůř“.

Nakonec si položí jedinou v této situaci důležitou otázku: co si můžu z téhle nepříjemnosti odnést? Jinak řečeno jak, za jakých podmínek ji mohu přetvořit v něco pozitivního? Jak mám teď postupovat, abych ji změnil ke svému užitku? Čemu jsem se touhle událostí naučil? Jak můžu téhle situace využít k setkání s novými lidmi, získat novou informaci, otevřít nové světy?



Poslední etapou „přepracování“ je „nový start“ generátoru šancí tak, aby dokázal najít nové dveře a nové cesty. Pustit se do nové věci, obnovit vztahy s bývalými známými, přijímat a posílat pozvání, shromažďovat informace k tématu, které nás zajímá… Každý si musí najít svůj způsob, jak vpustit čerstvý vítr do svého světa a jak svému úspěchu dodat nové ingredience, ať už se budou jmenovat jakkoli – setkání v pravou chvíli, klíčová informace, nový svět, nečekaný požadavek…

4. STÁT SE PRO DRUHÉ TALISMANEM

«Úspěch, to jsou ostatní». Čím širší je síť našich osobních kontaktů, čím více je těch, s nimiž se známe, tím větší je pravděpodobnost, že budeme mít štěstí. Úspěšným lidem „bývá vlastní očekávání, že jejich styky s ostatními přinesou své ovoce“. Samozřejmě za podmínky, že když vztah navazujeme, projevujeme velkorysost, vnímavost ke druhému, poskytujeme služby a pomoc bez nároku na nějakou odměnu, protože jinak se vztahy změní v ziskuchtivé a egoistické vyhledávání výhodných kontaktů. To je také důvod, proč kromě vztahů jako takových potřebujeme energii k dávání sama sebe. Jinak se nám nepodaří svůj dlouhodobý úspěch založit. V podstatě to znamená, že i my sami se pro jiné musíme stát talismanem, přinášet jim štěstí.

«Láska, znalosti a úspěch mají něco společného: byly stvořeny, aby ve společnosti lidí neustále kolovaly, aby lidi spojovaly a vytvářely obecně lidské hodnoty,“ – tvrdí psycholog. – „Abychom přinesli druhým úspěch, stačí věnovat jim čas a pozornost, být připraveni je vyslechnout. Sdělit jim důležité skutečnosti, otevřít před nimi nové možnosti, ale také být jim nablízku v případě nezdaru, abychom jim pomohli přeměnit ho v šanci na něco lepšího. Dáme-li najevou účast a solidaritu, nejen že si zajišťujeme zásobu vlastních budoucích úspěchů, ale dáváme také životu hloubku a smysl“.