Zvykli jsme si, že všelijaké moudré myšlenky vyslovují pouze uznávaní spisovatelé, vědci, významní politikové nebo umělci. Právo na své vlastní poznání mají ovšem všichni lidé, nezávisle na sociálním statutu a postavení. V hlavě obyčejného dělníka je kolikrát mnohem víc moudrosti než v hlavách hvězd či úspěšných osobností byznysu. My všichni konec konců žijeme podobné životy, pouze na různých úrovních. A naše životní poznání je přibližně stejné.
Aby si to potvrdila, požádala americká novinářka a spisovatelka Brianna Wiestová několik desítek úplně obyčejných lidí, aby se s ní podělili o svá životní poznání. Podívejte se, jaké byly odpovědi.
1. Nemůžu změnit svět, ale můžu změnit svůj vztah k němu.
2. Nejsem povinen se komukoli omlouvat, že s ním nesouhlasím.
3. Člověk může získat všechno, co chce, ale ne najednou. Může se vám to zdát smutné, ale zkuste si představit, že by se vám najednou, v jedinou chvíli splnila všechna vaše přání. To by bylo doopravdy smutné.
4. Rodinu si člověk nevybírá. Vybrat si může náboženství. Může si vybrat, jakým člověkem chce být a jakým se chce stát později. Nikdy se ale nezalíbí všem a nebudou ho chápat všichni bez vyjímky.
5. Všechno kolem mě je projekcí mě samého. Když chci cokoli změnit, musím především změnit sebe sama.
6. Svoboda je stav duše.
7. Nic v životě netrvá věčně. Jenomže na to často zapomínáme a nesnažíme se vychutnat si to, co právě máme.
8. Kromě té ideální existují ještě další desítky druhů lásky. Vedle pocitu štěstí existuje množství dalších, neméně úchvatných lidských citů. Jestliže se člověk nepodobá nějakému ideálu, není to žádná katastrofa. Život obecně je velmi různý.
9. Nepamatujeme si celé roky. Pamatujeme si okamžiky.
10. Člověk nemusí být ještě někým dalším kromě sebe sama.
11. Na pohřbu nikdo nepláče pro pohlednou tvář nebo elegantní oděv zesnulého. Všichni vzpomínají na jeho osobnost, na jeho duši. Neměli bychom ani na chvilku zapomínat, co je doopravdy důležité u člověka.
12. Lidé tě nebudou milovat na základě všestranné analýzy tvých silných a slabých stránek. Ti nejhezčí a nejbohatší nebývají ani zdaleka těmi nejvíce milovanými. Vzpomeň si na to pokaždé, když se ti bude zdát, že příčinou tvé samoty je tvar nosu nebo stav bankovního účtu.
13. Abychom úspěšně překonávali překážky, musíme si vždycky pamatovat, že každá událost má svou příčinu. Když tedy odstraňujete následky, nezapomeňte na příčinu.
14. To, co se vám dnes zdá událostí vašeho života, vám zítra nebude stát ani za vzpomínku. Avšak prosté, nevýznamné drobnosti všedního dne vám opakovaně vytanou v paměti ještě po letech.
15. Vždycky existuje možnost najít si novou práci, přestěhovat se do města, kde jsme toužili žít, najít lásku. Hlavní je se od takových možností neodvracet, když nás k nim život postrkuje.
16. Nejhorší události života bývají často prostě lekcemi, které nás varují před skutečným neštěstím.
17. Skutečnou porážku člověk utrpí teprve tehdy, když se přestane znovu pokoušet.
18. Neberte všechno úplně vážně. Aspoň dokud jste naživu.
19. Lidi kolem sebe člověk nezmění. Ke skutečným změnám dochází teprve tehdy, když každý dělá to, co má a neukazuje pouze na nedostatky, které vidí u jiných.
20. Moudrost znamená uvědomit si, že nikdo nevládne jakýmsi ukončeným poznáním. Kdysi byli všichni přesvědčeni, že je Země plochá, dnes říkají, že je kulatá. Kdo může předpovědět, co si vymyslí zítra?
21. I když se zříkáte víry, naděje a lásky, neopouštějí vás.
22. Když vcházíte do knihovny, leží tu před vámi všechny znalosti světa. Když se ráno probouzíte, otevírá se před vámi celý vesmír. Tohle je důležité si pamatovat a nevnímat jen police s knihami a další obyčejné ráno.
23. Skutečné štěstí je ukryto v maličkostech. V dobré knize, čerstvé zelenině, teplé posteli, v doteku toho, kdo nás má rád. O těchto věcech nebývá zvykem hovořit, ale právě jich bychom si měli nejvíce vážit.
24. Pohlédněme na život z pesimistického hlediska: za sto let si na vás nejspíš nikdo ani nevzpomene a nebude se zabývat tím, jak jste se kdy v čem rozhodli. Tak proč byste se měli bát žít takovým životem, jakým žít chcete?
25. Člověk není povinen být tím, koho v něm vidí jiní lidé. Konec konců, odkud by asi tak věděli, jaký má člověk být?
26. Ovládají nás především ti lidé nebo věci, které bychom sami rádi ovládali. Svoboda znamená zříci se touhy něco ovládat.
20 vybraných myšlenek Alberta Einsteina
Anděl smrti a hodnoty našeho života
Jak okolnosti mění lidi – příběh k zamyšlení
Jak obyčejných?Když někdo není herec či jinak známý,vlivný nebo studovaný je automaticky hloupý nebo méně cenný?To může být jen názor pro mě právě toho méně cenného …. Slovo obyčejný je asi stejně výstižné jako slovo normální ani jedno z toho neexistuje. A myslím, že většinu toho co ti lidé řekli a je popsáno v jednotlivých bodech všichni víme sami v sobě a jen právě kvůli nesmyslnému zařazení ve společnosti skrz peníze, práci, vzdělání, rasu, náboženství, tělesné proporce a jiné mnohokrát pravdu, kterou víme a v sobě cítíme potlačujeme nebo měníme svůj pohled na ni aby jsme se přizpůsobili, protože by jsme mohli sklidit hrubou kritiku nebo mnohdy horší věci, jen proto jací jsme doopravdy a jaké názory v nás dřímají a přitom není tak důležité jestli jsou správné či ne, ale jestli každý z nás je schopný poslouchat, na myšlenku se jen zkusit podívat ze všech úhlů a připustit, že i když je nadále třeba přesvědčen o své pravdě nechat kousek místa na to že to je možná všechno jinak … Nejde chtít po někom aby se změnil k obrazu který považujeme za správný, ale jde jen uvědomit si, že správných odpovědí někdy existuje více i když o tom my sami nejsme přesvědčeni.Každý z nás je jak víme jedinečný a evoluce našeho myšlení má u každého jiný průběh a tudíž myslím že není možné se jakkoli zařadit, protože je to nemožné,Možné je jen stále se učit a měnit sám sebe ne podle pravidel společnosti, ale jen a jen podle nás samotných i když nás to bude stát spousty kopanců, protože s tímto pohledem nebudeme muset mít strach že nezapadneme nebo budeme sami…
….tak, jako vítr odnáší suché listí stromů, tak čas odnáší sny i touhy…..je zbytečné, vracet se, klonit k zemi a sbírat je zmačkané …..
…..sny jsou jako listy…..zelenají se nadějí….rostou vysoko…… až nastane ten čas, větve svou náruč skloní….můžeš si natrhat, co uneseš a náhle vidíš…..samy ti k nohám padají, zlatavé, zářicí, aby později – scvrklé a uvadlé, nechaly se unášet větrem času….nepotřebné, zbytečné……tam vysoko, nad tvou hlavou, už nové rostou….