Kde se berou hysterické děti

hystericke-deti

Dětská hysterie je docela rozšířený problém. Prakticky snad neexistuje rodina, která by se někdy s podobným záchvatem u dítěte nesetkala. Je to opravdu velmi náročná situace a každý by se jí rád vyhnul. Přitom jsou to často právě sami rodiče, kdo svým chováním hysterický výstup dítěte vyprovokuje. Jak se tomu vyhnout?

K projevu dětské hysterie můžete mít různý vztah:

  1.     Vyvolávají ve vás pocit bezmoci.
  2.     Probouzejí ve vás strašlivou lítost a soucit.
  3.     Štvou vás.
  4.     Unavují vás.
  5.     Děsí vás.

Ale docela jistě z nich nemáte radost.

A už vůbec samozřejmě nechcete napomáhat tomu, aby se hysterické výstupy staly něčím u vašeho dítěte obvyklým.

Přitom stačí udělat jedinou z devíti chyb a pravděpodobnost dětských hysterických výstupů, jako něčeho v rodině obvyklého, bude velmi vysoká. Pokud se vám náhodou podaří udělat ne jednu, ale hned několik takových chyb, smutnému výsledku se nevyhnete.

Které chyby rodičů vedou k dětské hysterii? Podívejme se na ně:

Chyba č.1: Dovolovat dítěti vše

Samozřejmě, že jste obecně proti tomu, aby dítě mohlo všechno. Chcete mu však také porozumět, chcete chápat jeho přání. A ta jsou tak upřímná, tak silná, že nevyplnit je se zdá být přímo zločinem.

Takže? Takže plňme jakékoli dětské přání! Plnění přání dítěte je zárukou štěstí a potvrzením jeho jistoty o rodičovské lásce. A jestli snad jeho přání není zrovna moc užitečné a správné, ať se samo přesvědčí o tom, že udělalo chybu!

Je to správné?

Rozhodně ne!

Jestliže dětské vrtochy, často i zcela náhodné, nenarazí ani na ten nejmenší odpor, dítě, i když se to může zdát podivné, necítí rodičovskou ochranu. Vždyť vlastně samo rozhoduje o tom, co potřebuje – rodiče pouze plní jeho vůli. Břímě takové odpovědnosti je pro malého človíčka příliš těžké. Důsledkem je nervozita, neklid a hysterické výstupy.

Chyba č. 2: Nedovolovat dítěti nic

Přístup je zcela opačný předchozímu. Často ho i vystřídá, když rodiče naplno pocítí důsledky chyby č. 1. Dítě je malé. Naprosto nechápe, co je pro ně nejlepší a nejužitečnější. Jeho rozhodování proto nemůže být hned správné. Na své si přijde i vaše touha někoho ovládat. Takže všechno rozhodujete za něj a děláte podle sebe a nesmělé dětské pokusy udělat něco po svém zarazíte hned v počátku. I když jde třeba o úplné maličkosti.

  •        Ty chceš červené šatičky? Červená ti nesluší, vem si ty modré.
  •        Snedl jsi chleba s máslem a mléko už pít nechceš? Mléko je zdravé na zuby a ty neodejdeš, dokud ho nevypiješ.

A tak dále a tak dále.

Mléko je určitě zdraví prospěšné a červená každé dětské tvářičce opravdu nesluší. Ale dítě spoutané ustavičnými zákazy a pokyny se dříve nebo později pokusí tento dusivý rámec rozbít. Jak? Tím nejjednodušším způsobem, tím, co při své dětské bezmoci může – scénou. A jestliže jeho pokus nemá úspěch, je nervový výbuch jistý a další scény zaručeny.


Chyba č. 3: Nedůslednost

Všichni jsme živí lidé. Dnes se cítíme dobře, zítra to nemusí být ono. Dneska se nám něco daří a zítra v tom budem plavat. Jeden den je pohoda, další velké problémy. Nejsme roboti a nemůžeme se chovat stále stejně. Proto i k dítěti se chováme různě. Jednou jsme trpěliví a shovívaví, jindy kvůli maličkosti vybuchneme. Dnes to nechceme s videem přehánět, ale zítra máme plno práce a budeme rádi, když nějaký ten kreslený film navíc dítě chvíli zabaví.

Samozřejmě, nejsme přece roboti. A dítě to musí pochopit …

Ne, nemusí!!!

Dítě není schopno uhodnout, proč jednou se chováte tak a podruhé docela naopak. Rodiče jsou pro dítě vzorem chování. Formují hranice toho, co se smí a co se nesmí, životní řád, pravidla chování. Co nastane, jestliže je příklad ovlivňován ustavičnými změnami a pravidla jsou každou chvíli jiná? Dítěti bude v životě chybět jasný řád a stabilita. Výsledek – hysterie.

Chyba č. 4: Nedodržování denního režimu

Dítě nechodí do školky, bylo by tedy divné trápit ho nějakým pevným rozvrhem dne. Nebo třeba i do školky chodí, ale teď je víkend, v pondělí a úterý je svátek… A vůbec, rozvrh je otrava, je jasné, že život s ním je nudný. Dopřejme sobě i dítěti pár dnů bez něho…

Možná, že sami se bez rozvrhu krásně obejdete. I bez nějakého plánu plníte dobře své povinnosti a daří se vám naplno odpočívat. Jestliže však pevný režim nemá dítě, nemá ani pocit životní stability. Dítě neví, podle jakých zákonů existuje a řídí se jeho svět a jsou-li ty zákony platné všude. Krom toho bez pevného řádu stravování a spánku velmi rychle nastupuje únava a fyzická nepohoda. To je pro dítě neúměrná zátěž.

Psychická a fyzická nepohoda dítěte nevyhnutelně vede k hysterickým projevům.

Chyba č. 5: Videa a hry bez omezení

Každé dítě miluje animované filmy. Vydrží u nich v kteroukoli denní dobu a donekonečna. Pamatuje si zápletky, poznává oblíbené postavičky. Totéž platí o počítačových hrách. Nabídněte dítěti tuhle zábavu jednou jedinkrát a vydrží u ní celé hodiny.

Kdo by mohl co namítat? Vždyť se rozvíjí paměť, projevují se první záliby… A neskrývejme si také, že pro vás je to velká výhoda, když dítě sedí jako přibité před obrazovkou a dá vám pokoj.

Jenomže ono rozvíjení, které přinášejí animované filmy nebo počítačové hry, je velmi, velmi pochybné. Zatímco škody jsou zcela konkrétní. Jakýkoli animovaný film, tím spíše pak počítačová hra působí velmi silně na pocity dráždění, které i bez tohoto škodlivého vlivu v nezralé dětské nervové soustavě převažují nad brzdným systémem. Předrážděné, hyperaktivizované dítě hledá pro svůj stav vybití, východisko. Nachází je v hysterických scénách.

Chyba č.6: Podřizovat se dětské hysterii

Dítě něco moc a moc chce nebo nechce a ječí už 15 minut. Je vám ho líto? Možná jste někde venku a je vám trapně před lidmi kolem… Nebo už jste tím řevem dočista zmožení. Ať je to jak chce, dál už ten nekončící jekot snášet nedokážete – a plníte přání dítěte.

Od tohoto okamžiku dítě chápe jednu věc: jeho křik je silnější, než vaše vůle. Hysterické výstupy máte zajištěny.


Chyba č. 7: Křičet na dítě

Dítě vás opravdu rozzlobilo? Špatným chováním, nešikovností, nedbalostí nebo právě hysterií? Nejen že jste se rozzlobili, ale začali jste na ně ve svém hněvu křičet?

Možná měl váš řev okamžité výsledky a dítě neprodleně splnilo, co jste mu nařizovali (zakazovali). Avšak svým příkladem dáváte dítěti účinnou lekci křiku. Nepochybně si z vás vezme příklad. Nikdy na děti nekřičte.

Chyba č. 8: Neovládat negativní emoce

A co když je dítě ve věci takříkajíc nevinně? Když jste se zkrátka jenom spálili o troubu, rozbili talíř nebo šlápli kočce na ocas? Zaspali do práce nebo něco nemůžete najít? Ovládáte v takovém případě své negativní emoce, nebo je necháte pěkně hlasitě bouchnout? Hlasitě nadáváte, hádáte se, házíte věcmi, práskáte dveřmi, pláčete?

Dítě vás samozřejmě nebude odsuzovat pro hysterii. Buďte si však jisti, že vaše chování pozoruje a ukládá do paměti.

Chyba č. 9: Nevšímat si dítěte

Máte plno práce? Dokonce strašně moc? Samozřejmě, že o dítě se staráte, dbáte na jeho bezpečí, zdraví i pohodlí. Copak ale můžete při všech těch nekončících povinnostech ještě věnovat čas na nekonečné dětské hry? Copak máte dost sil na nekonečné žvatlání a věčné proč?

Jen se věnujte své práci. Dítě si bude hrát i samo. A žvatlat přestane, když jste tak unavení. Nakonec si zvykne. Začne si samo hrát, zmlkne.

Ale nedivte se, až propuknou „z ničeho nic“ hysterické scény. Vaše dítě ještě doufá, že vás od vašich důležitých záležitostí přece jen přitáhne k sobě.

Chyby, o kterých jsme tu mluvili, jsou velmi časté. A cena za ně je velmi vysoká.

Důsledky vaší přehnané autoritativnosti, zbytečné přísnosti a sekýrování, nedostatku zdrženlivosti a sebeovládání a přílišné zaneprázdněnosti jsou dětská nervozita a hysterické scény.

Vyhnout se těmto smutným výsledkům je ve vašich silách. Ceňte si svých dětí – nebudou jimi dlouho. Chápejte je, važte si jich a milujte je. Zachovejte klid, neponižujte dítě a nikdy nekřičte.

Věra Korechová

=========
Sedm výchovných chyb bránících dětem v úspěchu
Jak mohou rodiče ovlivňovat budoucnost dětí

Více pro dobrou náladu: