Myslím, že skoro každý zná situaci, kdy vztah s nějakým člověkem už skončil, nicméně citů, myšlenek a slov, které bychom mu rádi adresovali, zůstává mnoho.
Vztahy mohou končit různě. Někdy jakoby samy sebou uvadnou, nic nedořečeného nezbude, protože v nich pohasla veškerá energie. Jindy zcela naopak vztah končí, ať jsme na to připraveni nebo ne.
Příkladem je nenadálé, jak se vám zdá, partnerovo rozhodnutí vztah ukončit, nečekané rozhodnutí šéfa vás propustit, nebo i smrt blízkého člověka. Někdy se skutečně dá říci, že vzájemné působení je přerušeno, přestože vztah je ještě stále živý.
Zejména nenadálost může způsobit množství „neproběhnuvších“ reakcí. Protože člověk neočekával rozchod, nestihl vyslovit zdaleka vše, co se v něm za dlouhou dobu nahromadilo a navíc je naplněn neprožitou reakcí na rozchod jako takový. Někdy dochází i k tomu, že člověk rozchod očekával, avšak prožívání ztráty v něm plodí nové a nové city.
Situace, kdy dialog z různých důvodů už není možný, může člověka léta tísnit. Uvnitř si dokola přehrává desítky variant vzájemného rozhovoru, který se tak jako tak uskutečnit nemůže. Co si počít, jestliže rozhovor, z mnoha důvodů pro nás velmi důležitý, je nerealizovatelný? Jedním ze způsobů, jak se se situací vyrovnat, je psaní dopisů.
Smyslem napsání dopisu není ho odeslat, ale získat svobodu; zbavit se nekonečných dialogů (přesněji monologů) znějících nám v hlavě, zbavit se trápení, které vrhá stín na celý náš život. Dopisy pomáhají také v situaci, kdy rozhovor by sice byl možný, vy však z nějakého důvodu nemůžete nebo nechcete o svých pocitech hovořit napřímo. Vaše pocity mohou být příliš silné, nebo se obáváte reakce bývalého partnera.
Jedním z plusů „neodeslaných dopisů“ je fakt, že nemusíte nijak dbát na formu. Můžete napsat vše, co si jen přejete a můžete to vyslovit jakýmkoli způsobem. Můžete žádat o odpuštění, vyslovit své výhrady, dát průchod hněvu nebo vyznat lásku. Zkrátka vyjádřit veškeré city, které prožíváte.
V rozmluvě s blízkými nebo s psychologem se dá postupně rozebrat všechen vnitřní chaos, kterým jste po prožitém otřesu naplněni. Bývají však situace, kdy se člověk jednoduše nemá s kým podělit o své trápení a všechna slova, myšlenky a city mu zmateně krouží v hlavě bez jakékoli chronologie či smyslu. Takový stav jenom prohlubuje nedobrou psychickou situaci. A to je další plus dopisů, které nejsou určeny k odeslání. Umožňují vnést do všeho toho zmatku řád. Jak postupně píšete slovo za slovem, ocitá se na svém místě vše, co probíhá ve vašem vnitřním světě. Rozhodně je za tím účelem lepší psát dopisy rukou, klasicky na papír.
Takže pokud vás tento způsob oslovil, zvolte si vhodný čas a místo, kde nebudete nikým rušeni. To je velmi důležité, protože při psaní dopisu vás mohou zaplavit city a dáte se třeba do pláče. Musíte mít pro své trápení prostor. Můžete psát o bolesti, zlosti, pocitu křivdy a lítosti. Nejste ničím omezeni. Někdy jsou takové dopisy krátké, na jeden řádek, jindy dlouhé. Mohou být „na jedno brdo“, nebo třeba nedůsledné. To naprosto není důležité. Důležité je, aby vám pomohly, aby se vám ulevilo, abyste se zbavili trápení a tíhy nedořečeného. Dopis není určen k odeslání, na nějaké důslednosti opravdu nezáleží. Jak s ním dál naložíte, je jen na vás. Nedoporučuji dopisy schovávat, vždyť hlavním cílem této metody je osvobodit se, zbavit se trampot, které by časem mohly přerůst v toxickou zátěž.
Každý si může vymyslet vlastní, právě pro něj vhodný způsob. Účinná je varianta spálení, „rituálního spálení“, chcete-li, jakožto symbolu skoncování s trablemi. Za prvé je spálení svérázným rituálem očisty – není žádné tajemství, že v mnoha kulturách je k ní využíván právě oheň. Za druhé, pokud zemřel vám blízký člověk a vy byste opravdu moc chtěli, aby mohl zachytit vaše myšlenky a city, můžete, jakkoli to zní poněkud mysticky, pokládat cestu ohněm za určitý způsob „doručení“ tam, kam se nic doručit nedá.
Věřím, že tato metoda pomůže mnohým v situaci, kdy svá slova a city nemohou sdělit těm, kdo jsou pro ně stále ještě důležití. Že jim může pomoci zbavit se nevyřčeného, nesděleného a nesdíleného, a osvobodit tak svůj život od chaosu slov, citů a myšlenek.
Tamila Dniševa
Jsi pro mě velmi důležitý
Láska nemusí nutně být vztahem k jinému člověku