Jeden starý muž přišel žít ke svému synovi, snaše a jejich čtyřletému synovi. Ruce se mu klepaly, špatně už viděl a chůzi měl nejistou. Rodina obvykle jedla společně u jednoho stolu, ale třesoucí se dědečkovy ruce a slabý zrak byly někdy problémem. Hrášek se mu sypal ze lžičky na podlahu, když chtěl uchopit sklenici s mlékem, polil ubrus.
Syna a snachu to stále víc zlobilo.
Musíme něco udělat, řekl syn. Pokud jde o mě, mám už po krk jeho zvuků při jídle, rozlitého mléka a jídla na podlaze.
Manželé se rozhodli postavit dědečkovi malý stoleček do kouta pokoje. Tam teď o samotě jídal, zatímco ostatní členové rodiny se věnovali obědu. Když dvakrát rozbil talířek, začali mu jídlo dávat do dřevěné misky. Pokud někdo náhodně na dědu pohlédl, mohl si všimnout, že má slzy v očích, protože byl ustavičně sám. Jediná slova, která na svou adresu slýchal, byly pichlavé poznámky, když mu upadla vidlička nebo něco rozsypal.
Nastartuj svůj rok 2023 - Online maraton >>>
Otestujte své sebevědomí, úroveň energie, stav osobních hranic a vnitřní sílu >>>
Čtyřletý chlapeček to všechno mlčky pozoroval. Jednou večer si otec všiml, že si hraje na podlaze s kouskem dřeva. Co to děláš?, zeptal se laskavě.
Dítě důvěřivě odpovědělo:
— Vyrábím mističku pro tebe a maminku, abyste měli z čeho jíst, až vyrostu.
Chlapec se usmál a dál kutil se dřevem.
Jeho slova rodiči tak otřásla, že nemohli ani promluvit. Po tvářích jim tekly slzy. A i když si nevyměnili jediné slovo, věděli oba, co musejí udělat.
Před večeří šel muž k dědečkovi, vzal ho jemně za ruku a přivedl ho zpět k rodinnému stolu. Všechny další dny už vždycky jedl s rodinou a kupodivu ani muž ani žena nevěnovali pozornost vidličce na podlaze nebo pokecanému ubrusu.
Test: Žijete život podle sebe?Neskutečně silný příběh jednoho taxikáře
Anděl smrti a hodnoty našeho života
Dopis pozůstalým. Radujte se ze života.
1 komentář
Slzy jsou najlepší liek na svete.