Mírumilovní obyvatelé Země jednou požádali jednoho opravdu mocného kouzelníka, aby ukončil všechny války a zastavil krveprolití na jejich planetě.
— To je jednoduché, řekl jim. Zničím veškeré zbraně na Zemi a nikdo nebude moci více bojovat.
— Nádhera, to je ono! – radovali se ti dobří lidé.
Jedno mávnutí kouzelné hůlky – a stalo se!
Tři dny panoval na planetě mír, dokud ti, kteří byli bojechtiví, hledali a nemohli najít své zbraně. Když pochopili, že je ztratili navždy, vyrobili si kopí z mladých stromků a začali bojovat nanovo.
Když se tuto smutnou zprávu dozvěděl kouzelník, řekl:
— Nezneklidňujte se. Zničím veškeré mladé stromky a tihle rváči už nebudou mít čím bojovat.
Dva či tři dny hledali bojechtivci další mladé stromky, ze kterých se jim tak pěkně vyráběla ostrá kopí. Když nenašli jeden jediný, začali kácet letité stromy, rozřezávali jejich kmeny na hole a obnovili války s jejich pomocí.
Kouzelník tedy zničil i veškeré velké stromy. Tehdy si ti lidé našli kovy vhodné k výrobě nožů a mečů a krev znovu tekla. Zničil tedy veškeré kovy na Zemi. Vyznavači válek se naučili vyrábět praky a zabíjeli se kameny. Musel tedy zničit kameny. Tehdy už začali zastánci míru tlouci na poplach: všechny stromy jsou pryč, veškeré kovy a kamení… Jak teď budeme žít? Co budeme jíst? Vždyť brzy vyhynou veškeré rostliny a lidé pomřou i bez boje. Ba ne, tohle není řešení problému.
Kouzelník byl zmatený:
—Já sám už opravdu nevím, co dělat. Jediné řešení je zničit veškeré lidstvo, to však bohužel není dosud v mé moci.
Zastánci míru byli zoufalí, protože neviděli žádnou cestu z tragické situace. A tehdy kouzelníka oslovilo jedno chytré dítě:
— Vím, co bys měl udělat. Ať lidé pocítí důsledky svých činů sami na sobě. Když někdo způsobí druhému bolest, ať sám pocítí přesně stejnou bolest. A když udělá někomu radost, ať má sám taky takovou radost. Kdo by chtěl působit druhému bolest, když ji tím způsobí i sobě!
Všichni byli tou skvělou myšlenkou nadšeni a kouzelník uvedl bez prodlení nápad v život. Zároveň vrátil zpět všechny stromy, kovy i kameny a dokonce i zbraně. Ty lidé v krátké době využili k výrobě nejrůznějších pracovních nástrojů.
Od toho dne už nikdy nikdo na celé planetě nepůsobil utrpení svému sousedovi, protože by okamžitě sám pocítil utrpení stejné. A naopak, lidé se s chutí pouštěli do pomoci jeden druhému, protože se jim líbilo, jakou radost přitom prožívají. A žili už vždycky v harmonii a radosti…
Pošlete mou pomoc dál…
Dokud nás smrt nerozdělí
Jedno moudré podobenství o těžkostech