Po jednom člověku stůněme a vyléčíme se z toho díky docela jinému…

Tak často stůněme a trápíme se kvůli někomu, komu jsme naprosto lhostejní a naše city mu mohou být ukradené. Jenomže protože ho milujeme, vzdycháme a mlčky trpíme dál.

V srdci muže, stejně jako ženy, se vždycky najde místo pro dva důležité lidi jejich života – pro toho, koho upřímně a bohužel bez odezvy milovali a po kom kdysi tak dlouho vzdychali, a pro toho, kdo jim pomohl se vyléčit a vyhojit z omámenosti tím lhostejným člověkem.

V životě každého člověka dozajista bude láska…

Někdy k takovému hojení dochází jen velmi postupně a pomalu. Ten, kdo se pustil do léčení, musí mít opravdu hodně trpělivosti, něhy a lásky, aby znovu zahřál srdce toho, koho má rád. Aby získal jeho důvěru potom, co po tak dlouhé nešťastné lásce ji dotyčný ztratil a je pro něj neobyčejně těžké znovu začít v někoho věřit.

Fakticky je to tak, že když po někom doslova stůněme, vůbec nemyslíme na to, že bychom ještě někdy mohli někoho milovat tak silně, jako milujeme právě toho, kdo o nás nestojí. Ale čas, jak známo, nakonec zahojí všechny rány. Pomalu, ale jistě je zaceluje. A my se začínáme vzpamatovávat a hojit celí.

Léčit se z bolesti, kterou někdo může zažít pouze tehdy, když člověk, který mu připadá potřebný jako vzduch k dýchání, si ho jednoduše nevšímá. Vaše city jsou mu lhostejné, nevzrušuje ho, zda jste nebo nejste, nevidí vás, ani vás nevnímá. Až se vám z toho chvílemi těžko dýchá. Jako kdyby vaše plíce přišly o všechen vzduch. Tak velká je to bolest.

A pak se vám v životě objeví někdo docela jiný. Je jako doušek čerstvého vzduchu v zimním ránu. A vy pomaličku znovu začínáte dýchat. Nakonec už se zase dokážete nadechnout z plných plic, znovu se smát a radovat se, že jste tady toho člověka potkali právě v pravý čas. V lidském životě se nic neděje jenom tak, všechno přichází v tu pravou chvíli.

Kdybyste byli dříve nepotkali a neprožívali tu nešťastnou lásku, kdybyste necítili všechno, co jste tehdy cítili, copak byste teď dokázali skutečně náležitě ocenit toho, s nímž teď všechno prožíváte společně?

Měli byste teď s čím srovnávat a byli byste si tak naplno vědomi, jak je třeba chránit tohoto člověka, kterého vám, jak se zdá, poslal sám osud? Zamyslete se nad tím. Zamyslete se a nepropadejte smutku, pamatujte si, že v lidském životě včetně toho vašeho má všechno své příčiny, které možná zatím jenom neznáte.

A teď jděte pevně obejmout toho, koho milujete, toho, kdo vás vyléčil. Pokud zatím nikoho takového nemáte, určitě už víte, že je někde na cestě k vám, že se k vám blíží a dozajista se setkáte. Stačí v to uvěřit.

Viktoria Kirsta