To nejdůležitější, co platí o lidech schopných rozplakat se při nějakém filmu (pokud to nejsou hormonálně rozkolísané nastávající maminky), je, že jsou schopni soucítit.
Lidé, kteří tohle dokážou, jsou zvláštním druhem lidí. Dnešní doba je plná lidí lhostejných, lidí, kteří jsou dokonalí narcisové, nebo sociopatů, kterým je jakékoli soucítění věcí neznámou. Takoví si nikdy nepředstaví sami sebe na místě někoho jiného. Nedokážou cítit to, co cítí jiní a ani si to nechtějí zkusit představit.
Prožívat, procítit to, co cítí jiný, vyžaduje mnoho síly. K některým lidem se život zachoval krutě a jestliže si dokážete představit sebe na jejich místě nebo se pokoušíte pocítit bolest, kterou oni pociťují, vypovídá to o vás mnohé.
Znamená to, že jste dostatečně silní, abyste snesli jejich bolest. Že jste dost silní pro jiné. Jste do té míry silní, že jste schopni porozumět, co se s nimi děje a co cítí.
Umět soucítit s někým jiným není projevem slabosti, i když jde o smyšlenou postavu z filmu. Ukazuje to, že máte srdce a že vaše srdce je schopno trpět bolestí někoho jiného. I když se na konci filmu většinou může uklidnit…
Jistěže často pláčeme i proto, že hrdina filmu se ocitl v situaci v jaké jsme se ocitli sami. Pak jsou to slzy bolestných vzpomínek. Ale i v tom je síla: znovu se utkat s tím, co nám v minulosti způsobilo bolest.
Někdy lidé pláčou, protože je zaplaví emoce vyvolané genialitou filmu, silou uměleckého prožitku. Nejde o žádnou povrchní přepjatost. Říká se tomu Stendhalův syndrom. Je to psychický stav, který má fyzické projevy: zrychlení tepu, závrať, zmatenost a dokonce i halucinace při setkání se zážitkem velkého osobního významu, zejména pak při pohledu na umění.
Lidé takto vnímaví obvykle vyhledávají dobré filmy, poslouchají kvalitní hudbu a čtou hodnotné knihy. A také v tom je síla – navzdory tomu, co se děje se současnou společností.
Příběh o tom, jak se dá život prožít nadarmo
5 důkazů, že před vámi stojí člověk z vašeho minulého života