Když je nám těžko u srdce aneb Intuice lidského těla.

101

Lidské tělo je podivuhodný mechanismus. A jako každý mechanismus, vyžaduje také ono pravidelnou péči, údržbu a případné opravy, aby fungovalo bez výpadků. Existuje opravdu velké množství příčin, pro které může tělo podlehnout neduhům a člověk je pak jako rozklížený. Působí tu genetické dispozice, ekologická situace, ve které žije, nezdravá výživa a mnoho jiného. Podle slov Louisy Hayové ovlivňují vznik a rozvoj každého onemocnění také emocionální životní faktory.

Výzkumy ukazují, že takové emocionální stavy, jakými jsou hněv, smutek, radost nebo zamilovanost, působí na lidské tělo specifickým účinkem. Je známo, že hněvem se stahují svaly a dochází také ke stahům cév, což vede ke zvýšení tepenného tlaku a omezení elasticity žilní stěny. Kardiologie potvrzuje, že radost a láska zpravidla vykazují vliv zcela opačný. Jejich účinek je výhradně příznivý. Mnoho autorů pracovalo se skutečností, že v průběhu srdečního záchvatu či jiném onemocnění srdce „z člověka doslova uniká radost“, srdce se jim svírá a jakoby kamenělo, protože je zbaveno radosti ze života.

Signály těla.

Určitý způsob myšlení zcela konkrétně ovlivňuje fyzický stav. Jako odpověď na určitou emoci se v lidském těle uvolňují určité chemické látky. Jestliže po dlouhé časové období mezi všemi pocity, které budete zakoušet, bude převládat strach, pak v důsledku ustavičného vyplavování stresových hormonů do krve – například obecně známého kortizolu — vznikne svérázný dominový efekt, kdy se do krevního oběhu jedna po druhé vyplavují různé chemické látky stimulující vznik nadváhy, kardiovaskulárních onemocnění a rozvoj deprese.

Stejně jako se strachem je to s jinými emocemi a myšlenkami. Budou se projektovat do organismu a nabývat podoby nemocí. Lékařská praxe ukazuje, že i když emoce, které člověk prožívá, ovlivňují jeho organismus jako celek, jejich vliv na konkrétní jednotlivé orgány je různý. Záleží na tom, co se v životě člověka právě děje. Právě tady může být nápomocna intuice. Čas od času se stává, že i když nevíme, jaký je stav našich blízkých anebo si neuvědomujeme svůj vlastní emocionální stav, dostane se nám informace o tom intuitivní cestou.



Příroda obdařila člověka pěti smysly:

• zrakem,
• sluchem,
• hmatem,
• čichem,
• chutí.

Kromě toho jsme také vybaveni pěti paralelními „intuitivními pocity“ — jasnoviděním (analogem zraku), jasnoslyšením (sluch), jasnohmatem (analog dotekové citlivosti), jasnočicháním (čich) a jasnochutí (chuť). Jsou to nezvyklé, spíše pracovní názvy. Pomocí těchto paralelních pocitů zprostředkovávaných intuicí člověk rovněž může získávat určité doplňující informace o svém stavu nebo stavu svých blízkých.

Můžete kupříkladu pociťovat tíživou, úzkostnou předtuchu, mít intuitivní vidění nebo přímo jakési „osvícení“ vypovídající o tom, že váš přítel se ocitl v nouzi. Nebo vás náhle přepadá nevysvětlitelný strach spojený s představou telefonního vyzvánění celých pět minut před tím, než telefon skutečně zazvoní a je vám sdělena zdrcující zpráva o úmrtí někoho blízkého. Může se stát, že z ničeho nic cítíte v ústech nepříjemnou pachuť nebo vás pronásleduje pocit odporného zápachu nedlouho před tím, než vám někdo nabídne nějaký nepoctivý obchod, který, jak se tomu pěkně a výstižně říká, něčím „zavání“. Stejně tak vám může být těžko u srdce, doslova vás bolí nebo máte nepříjemné pocity v břiše — váš organismus vás tak varuje před vznikem závažného problému v budoucích vztazích.

Kromě obecně srozumitelného a rozšířeného jevu, jakým je intuice, jíž se skutečně v podobných situacích dost často řídíme, když nemáme dostatek jiných, objektivních informací, vládne svou vnitřní intuicí také naše tělo. Podle stavu organismu se dá intuitivně určit, že se v životě něco pokazilo, a to i když rozumem nějakou nepříznivou situaci či změnu nezaznamenáme.

Pokud člověk chce skutečně dokonale předcházet nemocem nebo se uzdravit, musí věnovat plnou pozornost signálům, které tělo předává jeho intuici. Spolu s tím však jsou samozřejmě nezbytné jak rozum, tak fakta, abychom si dokázali všestranně uvědomit jaká konkrétní nerovnováha v životě působí na náš zdravotní stav. Stejně jako k bezpečné jízdě na kole potřebujeme dvě dokonale nahuštěné galusky, potřebujeme zajistit správné vzájemné působení emocí a intuice na jedné straně a rozumu a faktů na straně druhé. Katastrofické následky může přinést stejně tak umanuté lpění na racionálním přístupu bez jakéhokoli ohledu na intuici, jako přehnané důvěřování intuici nepodložené logickou úvahou. V zájmu zachování plného zdraví musíme využívat oba tyto způsoby vnímání a hodnocení informací.

1. Snažit se věnovat pozornost svým emocím i pocitům svých blízkých, všímat si pozorně toho, co mohou věstit projevy strachu, hněvu nebo smutku.
2. Snažit se vysvětlit asociativní propojení podobných pocitů s myšlenkami, které nám poletují v hlavě.
3. Včas rozpoznávat symptomy nějakého neduhu nebo výpadku funkce, seznámit se s charakteristickými příznaky a projevy jejich přítomnosti v organismu.
4. Naučit se rozeznat intuitivně-emocionální informaci o způsobech myšlení, která je signálem nedobrých symptomů. Chápat, že každé onemocnění je v mnohém podmíněno způsobem a složením výživy, kvalitou životního prostředí a do určité míry i zděděnými dispozicemi či v minulosti utrpěnými úrazy.

Intuitivní vnímání.

Jakým způsobem bychom tedy měli proniknout k intuitivnímu prameni vlastního organismu, abychom mohli správně číst a vykládat informaci, která k nám z něj přichází?

Pokuste se v duchu si představit své tělo jako přístrojovou desku automobilu. Svítí na ní celá řada dočasných upozorňujících, někdy naléhavých signálů z různých oblastí. Někde poblikává žárovka alarmujícího sdělení o nepříznivém stavu či vývoji na nějakém úseku vašeho života. Jestliže je v nějaké oblasti vašeho života naprosté prázdno nebo naopak je něčeho příliš, bude o tom určitá část organismu dávat vědět různými znameními nebo šepotem, který později může přejít v „nářek“ nad nějakým neduhem.

Existuje sedm poplašných signálů, z nichž každý se týká určité skupiny orgánů. Stav orgánů v každé z těchto skupin odpovídá konkrétnímu způsobu myšlení a chování. Tak například k pocitu bezpečnosti a jistoty mají bezprostřední vztah opěrný aparát, krev, imunitní systém a pokožka.

(Podle knihy Louisy Hayové „Vše je tak, jak má být“)