Život Leonarda da Vinci je až do dnešních dnů zahalen množstvím neobjasněných tajemství. Vždyť i svoje každodenní záznamy umělec zašifroval. A to je jen jedno z mnoha tajemství tohoto génia.
Seznam toho, co mají udělat, si píše hodně lidí. Píší do něj potraviny, které chtějí koupit cestou domů, finanční problémy a důležité pracovní úkoly. Někdy se do takového seznamu dostanou i schůzky s přáteli a příbuznými, balení kufrů na dovolenou nebo návštěva fitness centra.
DaVinciho seznam.
Naše životní tempo i způsob života jsou nějak uspořádány a v důsledku toho i seznamy našich povinností jsou většinou navýsost obyčejné a předvídatelné. To se však rozhodně nedá říci o člověku období renesance, tím spíše pak o jeho nejvýraznějším představiteli Leonardu da Vinci.
Seznamy toho, co chtěl udělat, nebyly vůbec nudné. A nám, kteří je čteme po více než pěti stech letech, mohou připadat přímo surrealistické. Jako kdyby šlo o plány svobodymilovné, extrémně zvídavé a lehce extravagantní filmové postavy.
Leonardo s sebou všude nosil zápisník. Zapisoval a kreslil do něj všechno, co mu vytanulo na mysli – neustále pozoroval, všímal si o promýšlel. V jednom z těchto zápisníků, přibližně z roku 1490, byl také objeven seznam jeho úkolů. Ale jaký!
Robert Krulwich z NPR seznam Leonardových úkolů přeložil. Zdaleka ne vše v něm je pro nás srozumitelné – renesanční génius si přece jen svůj seznam psal čistě sám pro sebe, a ne pro zvědavé vetřelce z budoucnosti. Podívejte se na Krulwichův překlad s vysvětlujícími poznámkami v závorkách.
Seznamte se s bizarními a podivuhodnými úkoly, které si veliký umělec a novátor plánoval:
[Propočítat] rozměry Milána a předměstí.
[Najít] knihu, v níž se mluví o Milánu a jeho kostelích, kterou by měl mít prodavač kancelářských potřeb na cestě do Cordusia.
[Prozkoumat] rozměry Corte Vecchia (jednoho z nádvoří vévodského paláce).
[Prozkoumat] rozměry Castella (vévodského paláce samotného).
Obrátit se na aritmetického mistra, aby mi ukázal, jak vypočítat plochu trojúhelníku.
Spojit se s Messerem Faziem (profesor medicíny a práva v Pavii), aby mi vysvětlil otázky kolem proporcí.
Požádat bratra Breru (z benediktinského kláštera v Miláně), aby mi ukázal De ponderibus (středověký traktát „O tíhách“).
Zeptat se bombardýra Giannina, jakým způsobem byla zděna ferrarská věž, která nemá střílny.
[Zeptat se] Benedicta Portinariho (florentského obchodníka), jak ve Flandrech jezdí po ledě.
Nakreslit Milano.
Zeptat se mistra Antonia, kdy jsou na baštách umisťovány moždíře – ve dne nebo v noci.
Vyzkoušet samostříl mistra Giannetta.
Najít odborníka na hydrauliku a požádat ho, aby mi vysvětlil, jak opravit stavidlo, kanál a mlýn v Lombardii.
[Zeptat se na] velikost Slunce, kterou mi slíbil sdělit mistr Giovanni Francese.
Pokusit se sehnat Vitoloneho (středověký autor textu o optice), uloženého v Pavijské knihovně, která se zabývá matematikou.
Je překvapující, že významnou část tohoto seznamu představují konzultace se zkušenými odborníky. V době, kdy tento seznam pravděpodobně vznikal, bylo Leonardu da Vinci už osmatřicet let, přesto však stále neztratil vášeň pro vědění a touhu učit se. Není to snad doklad toho,že učit se člověk může i v poměrně zralém věku? Rozhodující je zvídavost.
Známy jsou i jiné Leonardovy zápisky, přibližně z roku 1510. V nich už velmi zřetelně vystupuje da Vinciho zájem o anatomii. V poznámkovém notesu zaplněném nádhernými kresbami kostí a vnitřních orgánů pokračoval v plánování úkolů. K Leonardovým plánům tehdy patřilo získání lebky, popis čelisti krokodýla, jazyka datla a také popis mrtvoly, při němž jako jednotku měření používal prsty.
Kromě toho také uvádí vlastnosti, které pokládá za důležité u anatomického kreslíře. Mezi těmi hlavními uvádí důsledné využívání perspektivy, znalosti vnitřních funkcí těla a – pevný žaludek.
Při zkoumání zápisků Leonarda da Vinci je třeba mít na zřeteli důležitou skutečnost, že totiž jejich tvůrce psal levou rukou a zrcadlově obráceně zprava doleva.
Jak lidské oči počítají věk
Kterých věcí se nesmíme jen tak