Jestliže je někdo vaším osudem, zůstane s vámi za každých okolností. Jestliže však snahu vyvíjíte pouze vy a vztah se tak říkajíc drží výhradně díky vašemu úsilí, bude lepší nechat partnera jít. K čemu je vám vztah, ve kterém se vám nedostává uznání?
Nemá smysl brát všechny rozchody v životě jako ztráty nebo propady. Zkuste si představit, že nějaký člověk do vašeho života vstoupil proto, aby v něm splnil určité poslání. Udělal to, co mu bylo předurčeno shůry. A nyní přichází čas nechat tohoto člověka odejít. Ať si žije dál. Ale už bez vás
K čemu jsou zapotřebí rozchody.
Nelpěte na někom, kdo vás stále s někým srovnává, komu nejste drazí. Naopak si opatrujte ty, kdo vás skutečně potřebují. V lásce k sobě samému stejně jako v sebeúctě se člověk nemá přespříliš mírnit.
Nedovolujte si dotýkat se toho, co má člověk nejdražšího. Jestliže od vás někdo odchází, neznamená to ještě, že o něj přicházíte. Zkrátka jen ve vašem životě splnil své poslání.
Sebrat rozhodnost a nechat jít.
Citový svazek je věc neobyčejně závažná a zároveň velice křehká. Je třeba ho chránit a pěstovat. Jestliže však nadarmo vynakládáte síly, abyste posílili spojení s někým, kdo za to nestojí, ať si odejde. Nechte jít všechny špatné a nesrdečné lidi, zanášejících do vaší existence jenom diskomfort a zklamání.
Odejít od těch, kvůli kterým trpíte.
Nechtějte mít po boku někoho, kdo vás neuznává, kdo nechce vidět vaše přednosti a neustále vás kritizuje. Zbavte se zhoubného vlivu nepřátelských pomlouvačů. Nikomu nemusíte dokazovat svoji hodnotu. Ten, kdo ji beze všech příkras sám uvidí, bude váš člověk.
Je třeba být s tím, kdo vás v těžké chvíli utěší a povzbudí a odstup si držet od lidí, kteří vám vědomě (a to třeba i nechtěně) ubližují.
Takže tedy:
Odejděte bez rozmýšlení od každého, kdo vám morálně i materiálně ubližuje.
Opusťte všechno, co se nedá napravit ani změnit..
Povzneste se nad bolest, negativitu i zradu. Ale nesmíte zapomínat, že takové věci existují.
Držte v kleci své démony a ovládněte nevyhnutelné vnitřní obavy.
Pamatujte, že trápení je otázkou vaší volby.
Nelžete sami sobě a nepřikrášlujte ze strachu ze samoty skutečný stav vztahu, který je škodlivý a jenom vám ubližuje.
Pamatujte, že jenom vy a pouze vy musíte určovat pravidla, která budou ve vašem životě platit.
Bolest, po které zůstávají jizvy.
Rozpadneme se na kousky, rozpustíme se v osobnosti někoho jiného a ztratíme vlastní tvář. Ztrácíme charakter a rozhodnost, které jsou podstatou našeho já. V důsledku toho trpí náš duševní stav. Nemusí to ani nutně mít nějaké vnější, postřehnutelné projevy. Procesy probíhající v lidském nitru nemusejí být viditelné. A tím jsou také nebezpečné. Protože vám nikdo nespěchá na pomoc a nechce vás z tohoto stavu vytáhnout.
A tak vzniká sebetoxicita. Toxickými sami pro sebe se stáváme:
Když se bez odmluv podřizujeme podmínkám svého okolí.
Když ztrácíme svoji podstatu, přestáváme se zamýšlet nad vlastními přáními a poddáváme se přemlouvání jiných.
Když se stáváme chronickým i oběťmi.
Кkdyž nepřikládáme žádnou cenu vlastním myšlenkám, snahám a úspěchům.
Když vedeme negativní vnitřní dialog.
Když se nezabýváme objektivní sebeanalýzou.
Člověk se nepochybně stává zranitelným vůči zradě a falši někoho, koho pokládá za svého přítele nebo partnera. Protože věří, otevírá mu své srdce dokořán. Ale i když se jednou ve vztahu spálíte, neztrácejte víru. Protože láska a přátelství skutečně existují.
Proč neslyšíme a nechápeme to, co se nám skutečně říká
Pohádka o svém a cizím