Jak je to smutné, že většina lidí nevidí, necítí a neslyší svoji skutečnou velikost!
Mám před sebou krásnou, mimořádně chytrou a schopnou mladou ženu, jejíž partner nedokáže ocenit ani desetinu toho, co v ní je. Vidí na ní jen dlouhé nohy a velké oči, a to je asi tak vše… A ona sama – vidí v sobě něco lepšího? To je právě to, že NE. Kdyby totiž viděla, nezůstala by s člověkem, který neví, co je to složit jí poklonu a obejmout ji, zato jí klidně hrubě nadává.
A tady máme muže, který už dávno sní o tom, že začne sám podnikat. Jenomže jeho žena, jeho matka, jeho děti, všichni jsou proti. Kdyby totiž opustil svoji nezáživnou práci, oni by ztratili jistotu jeho výdělku. Naslouchám mu a cítím velkou vnitřní dynamiku, talent a drajv, které dusí otupující práce a nátlak jeho nejbližších, kteří lépe než on vědí, kde je jeho místo a čemu se má věnovat. Přitom kdyby tento člověk svou přirozenou vervu zaměřil na svůj životní sen, musel by dosáhnout skvělých výsledků, o které by se nepochybně dělil i s ostatními.
Anebo tahle dívka. Na svůj věk neobyčejně moudrá, s velkým rozhledem. Hlásí se na nějaké řemeslo, místo co by směřovala na vysokou. Rodiče si myslí, že na to nemá. A ona cítí, že kdyby mohla studovat to, co bratr, byla by šťastná. Jenomže co má dělat…
Lidi, proberte se! Natáhněte ruku a vezměte si, co vám po právu náleží! Jak je možné takhle marnit život, který má člověk jen jeden? Žijeme tady a teď! A právě v tuhle chvíli se nerealizujete naplno, s veškerým tím rozmachem, který ve vás dříme.
„Radši ještě počkám. Zasloužím si to vůbec? Co by si o mě pomysleli? Mohu takhle riskovat? Co kdyby to nevyšlo? Snad někdy později…“ Tyhle a ještě jiné věty a slova si říkáme, abychom omluvili svoji pasivitu a ledabylý vztah k sobě samým. A veliké dílo Stvořitele – ČLOVĚK – zůstává na nizoučkém stupni svého rozvoje, nerealizuje vrozené vlohy, schopnosti, nadání, krásu a možnosti, které mu pánbůh nadělil.
Jistěže všichni přicházíme ze svého dětství a tato nejistota, nedoceněnost a ostýchavost pocházejí často právě odtamtud. Ale jak dlouho je možné svádět na rodiče vlastní pasivitu a nerozhodnost? Už jste jednou dospělí. Sami sobě se můžete stát otcem, který vás podporuje a říká: „Jdi, synu, stále dopředu! Podaří se ti to, nepochybuj o tom! Já ti věřím!“
Halina Nosková
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Jak na ženě poznat, že je to ta pravá
Neomylný příznak upřímné lásky
