Když se moje maminka vracela z práce, nikdy hned neběžela do kuchyně strouhat brambory na bramboráky anebo žehlit povlečení. Ze všeho nejdřív si na dvacet minut lehla a zdřímla si. Teprve potom se pustila do domácích prací.
Se mnou ale musela v tomto ohledu ustavičně bojovat a přesvědčovat mě, že po vyučování mi daleko víc než nějaké siny a cosiny prospěje hrát si například na honěnou.
Se mnou ale nepohnula. Byla jsem tvrdohlavě přesvědčená, že odpočinek je jen pro slabochy a ten, kdo má nějaký cíl, musí pracovat čtyřiadvacet hodin denně.
Moje kamarádka už deset let neměla dovolenou. Deset let se nevykoupala ani ve Středozemním, ani v Černém nebo Rudém moři, deset let nevylezla ani na Sněžku ani na Pico de Teide, nešla po ulicích Dubrovníku, Domažlic nebo Paříže a nepokochala se pohledem na krásný modrý Dunaj. Spí pět hodin denně a tvrdě dělá na své kariéře v upřímném přesvědčení, že jakákoli pauza by ji vrhla několik let zpátky. Jenom tělo ji zrazuje: zhoršil se jí zrak, nervy má na pochodu a srdce občas zazlobí.
Dlouho jsem si z ní brala příklad, dokud jsem se neseznámila se zákonem neutrálního stavu. Je jednoduchý jako Pythagorova věta.
Jakákoli životní změna vyžaduje zastávku. Oddech. Možnost nabrat dech, setřít si pot, najíst se lasagní a přemalovat si rty. Zkontrolovat hladinu paliva ve své osobní energetické nádrži, abychom se vyhnuli nebezpečí, že uvázneme uprostřed cesty.
Není možné vřítit se v plné rychlosti do zatáčky. Nemůžeme se vymotat z lesa, dokud se nezastavíme a nezjistíme, kde je sever a kde je jih. Nikdo se nezvládne naučit najednou celých šest lekcí bez jediné přestávky.
Pauzy potřebujeme na každém kroku: před skokem do vody anebo do výšky, před provedením závěrečného akordu když hrajeme Beethovena, před zazpíváním dvoučárkovaného „cé“ v Turandot ba i před pouhým výstupem na scénu, anebo před začátkem nového vztahu.
Lidé se zastavují během vánočních svátků nebo na pokyn červené na semaforu. Bruslaři před provedením trojitého axela. Šachisté při promýšlení dalšího tahu. Pokud bychom pauzy ignorovali a řítili se rychlostí dvě stě kilometrů za hodinu, zastaví nás samy okolnosti – nastuzení nebo i závažnější choroby, nehody, havárie, požáry a zemětřesení.
V životě má všechno svůj rytmus – den a noc, zima a léto, nádech a výdech. I na diskotéce dýdžej střídá skladby živější s těmi pomalými. Také ve fitness tělocvičnách jsou i trenažéry nastavené do víceméně rekreačního režimu.
Měl tedy pravdu onen osvícený duch, který pravil, že v životě jsou nezbytné i chvíle, kdy se neděje vůbec nic, kdy člověk jenom sedí a pozoruje svět. A svět zase pozoruje jej.
Irina Govoruchová
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Vynulování a generální úklid života
Jak mít rád sám sebe. Filosofie Louise L. Hayové
