Vlastně nevím, kdy začíná tohle fantastické období, kdy si člověk najednou uvědomí, že ať se cokoli děje, nic se neděje.
Je to takový uvolněný klid, který jsem lidem vždycky záviděla.
I teď ho závidím, jenomže už sama sobě.
Když vám někdo vyklouzne ze života a vy s jistotou víte, že je to jenom dobře.
Ne že byste necítili smutek, prostě a jednoduše víte, že jsou lidé, s nimiž máte společnou cestu a pak ti druzí, s nimiž ji docela jistě nemáte.
Je to podivuhodný pocit, kdy ve chvílích docela obyčejných úvah, za které byste se ovšem v minulosti hanbili, máte teď v duši totální ticho a klid. Tiše popíjíte kávu a říkáte si no jo, už to tak je.
Když vidíte, že po vašem posledním postu vám na Facebooku naráz ubylo padesát „přátel“ a nic to s vámi nedělá. Žádná panika, že jste udělali něco, co jste dělat neměli.
Příští den tam vidíte +100. A opět to s vámi nic nedělá, žádné přehnané nadšení. Zkrátka to tak asi má být.
Je to pocit, kdy najednou.
Naprosto nečekaně.
Si všimnete, že na světě je hrozně moc lidí.
Ne jenom jeden nebo dva.
Opravdu tolik, že si můžete vybírat.
A těch, kteří se k vám hodí, je d o s t .
Z toho se rodí ten zvláštní pocit tělesné lehkosti. Odvahy. Samozřejmosti.
Kdy se člověk nemusí bránit agresi. Staší prostě odejít.
Kdy není třeba někomu něco dokazovat, stačí lidem ponechat způsob, kterým vás vidí. A nechat je jít.
Kdy není třeba si něco zasloužit. Najdou vás a ocení ti, kdo vás potřebují.
Anastasija Zagradská
ŽIJTE NAPLNO - ONLINE KURZ. Změňte svůj život k lepšímu. Začátek - ihned.
Bylo mi řečeno, že jste kouzelník
Výchova zázrakem