Ani jsem nevěděl, že mě mají tak rádi

Jedna učitelka z Minnesoty dala žákům takovýto úkol: vzít seznam žáků ve třídě, zamyslet se nad tím, co se jim na každém ze spolužáků líbí nejvíc a napsat tuto vlastnost vedle jejich příjmení. Na konci hodiny práce sebrala. Bylo to v pátek. Během víkendu zpracovala výsledky a v pondělí dala každému žákovi lístek, kde uvedla všechno dobré, čeho si jeho spolužáci na něm všimli.

Děti četly; hned tady hned tam bylo slyšet šepot. „Copak tohle všechno je o mě? Ani jsem nevěděl, že mě mají tak rádi“. Výsledky nehodnotila celá třída společně, ale učitelka věděla, že dosáhla cíle. Její žáci uvěřili v sebe sama.

Po několika letech jeden z těchto žáků, Marc Eckland, zahynul ve Vietnamu. Pohřeb měl doma, v Minnesotě. Přišli se s ním rozloučit přátelé, bývalí spolužáci, učitelé. Na zádušní hostině přišel jeho otec k učitelce: „Chci vám něco ukázat, – z náprsní tašky vytáhl na čtyřikrát přeložený papír. Přehyby už byly notně odřené. Bylo vidět, že papír byl mnohokrát rozložen, čten a zase skládán.

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>



– To jsme našli v Marcových věcech. Vždycky to nosil s sebou. Poznáváte to?“ Natáhl k ní ruku s papírem. Byl to papír se seznamem těch dobrých vlastností, kterých si u Marca všimli jeho spolužáci.

„Moc vám děkujeme, – řekla Marcova matka – pro našeho syna to byla velmi drahá památka“.

A tehdy se stala podivuhodná věc: jeden za druhým vytahovali někdejší Markovi spolužáci stejné papíry. Mnozí je měli stále u sebe v náprsní tašce, někdo v rodinném albu. Jeden z nich řekl: „Všichni si ty seznamy pořád schováváme. Copak jde něco takového vyhodit?“

Autoři: Gary Chapman, Ross Campbell: „Pět cest k srdci dítěte“, kapitola „Cesta číslo 2: Slova povzbuzení“. Překlad: ProNáladu.cz

Jak poznat, že nežijete svůj život (a co s tím dělat) - PDF průvodce ZDARMA >>>

Test životní rovnováhy ZDARMA >>>