Pochop to rovnou a hned. Nejsi odpovědný za ničí štěstí. Nejsi příčinou neštěstí žádného člověka. Je to tvrdé poučení, ale ze všech nejvíc osvobozuje.
Jistěže se můžeš starat, naslouchat a mít porozumění pro bolest lidí kolem sebe, hluboce s nimi soucítit. Můžeš přijmout odpovědnost (což NENÍ to samé jako pocit viny) za to, co jsi někdy udělal nebo řekl, ačkoli minulost změnit nedokážeš. Můžeš se trápit svými pocity a myšlenkami. Nejsi však příčinou trápení lidí kolem sebe, ať pláčou, křičí a obviňují tě jakkoli. I když na tebe tlačí ve snaze vnutit ti „pocity lítosti“. Je-li to potřeba, můžeš jim nabídnout svou pravdu, svou radu, svůj lék. Ale nejsi vinen.
Nemůžeš doplnit, co někomu chybí, nemůžeš ho harmonizovat, stejně jako ho nemůžeš zbavit toho, co je mu dáno a učinit ho neúplným. Lidé jdou svou vlastní cestou a ty jdeš svou. Jejich štěstí je jejich věcí a to tvoje zas tvou.
Víš přece, že skutečné štěstí nelze odevzdat nebo vrátit zpět. Skutečné štěstí je Zdroj. Je to Přítomnost. Je to připravenost k získání vlastní zkušenosti bez přenášení tohoto břemene na někoho jiného. Je to ochota nehledat lásku mimo sebe, ale najít ji mnohem blíž. Ve vlastním dechu. V každém pocitu radosti nebo trápení, štěstí nebo nudy. V každém úderu srdce, v každém zvuku, v každém toužebném přání, v každém posvátném okamžiku života. Žiješ.
Jeff Foster
Ty jsi štěstí. Navždycky.
Hlavní překážka na cestě ke štěstí