Před několika lety jsem četl «Gestalt semináře» Frederica Perlse (zakladatel gestalt terapie, 1893-1970). Tehdy na mě silně zapůsobil jeden Perlsův výrok, který jsem si v textu zatrhl a v knížce stránku s ním označil záložkou… mnohokrát jsem si tu větu znovu a znovu četl a nejednou ji také citoval na konzultacích v rámci terapeutických skupin.
Nedávno jsem si ji znovu připomněl, když jsem jedné slečně odpovídal na email, v němž mi kladla otázku, jestli člověk dokáže pomocí psychologie změnit sám sebe. Tehdy jsem se rozhodl podělit se o tu větu s každým, koho snad zaujme:
Paradox změny: myšlenka záměrné změny nikdy nefunguje.
Každý si dělá starost o možnost vlastní proměny a většina lidí se dokonce chce změnit podle nějakého programu. Přímo touží se změnit. «Chci být takový a takový», a tak dále a tomu podobně. V reálu však myšlenka chtěné proměny sebe sama nikdy, nikdy, nikdy nefunguje.
Jakmile prohlásíte: «Chci se změnit», vytvoříte program. A vzápětí vznikají protisíly bránící vaší změně. Změny se dějí samy o sobě.
Když se soustředíte na to, čím jste, když to dokážete přijmout, pak ke změnám dochází automaticky, dějí se samy o sobě. To je paradox změny.
Potvrzením této skutečnosti je staré známé přísloví: «Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly».
Jakmile se rozhodnete, jakmile zatoužíte se změnit, otevíráte cestu do pekel.
Nedokážete se změnit a cítíte se proto bídně, vysmíváte se sami sobě a začínáte hrát proslulou hru na sebetrýznění, která je tolik oblíbená u většiny lidí naší doby.
Dokud budete bojovat se symptomem, bude se symptom zhoršovat.
Jakmile přijmete zodpovědnost za to, co si způsobujete, za to, jak utváříte symptomy, jak utváříte svou nemoc, jak utváříte svou existenci, v tentýž okamžik, kdy najdete styčný bod se sebou samým, začnete růst a dojde ke sjednocování.
Opravdu nemusíte žít tak, jak vám říkali
Jak se správně zbavovat životního balastu