Co by všichni měli přestat dělat

Tento text možná není zcela jednoznačný, rozhodně však je zajímavý a ponouká k nečekaným úvahám.

Co kdybyste právě teď mohli nahlédnout do kouzelné koule ukazující budoucnost a s nevyvratitelnou jistotou se dozvěděli, že nikdy nepotkáte žádnou „lásku svého života“? To, co po vás chci, abyste si představili, je moc smutné, jsem si toho vědom. Člověk celou dobu doufá, že potká „tu jedinou“ nebo „toho jediného“, nebo alespoň někoho takového, u koho to bude platit napůl a s kým se bude blízce stýkat po celý život. Já vím. Vím, že nejste tak naivní jako ostatní, že nevěříte na spřízněnost duší a tak dále a tak podobně.

Ale přece jenom jste očekávali, že potkáte někoho, kdo se vám bude více než jenom líbit. Vedle koho se budete moci po dlouhém dnu stočit do klubíčka. Kdo se o vás postará, když onemocníte a každý večer bude poslouchat vaše vyprávění. Každý v to doufá. Každý člověk.

Hledání lásky má jednu zvláštnost — ovlivňuje nás neustále. Láska je v popředí našeho jednání, i když rozumově to třeba vypadá úplně jinak. Láska je důvodem, pro který jste si minulý týden koupili tyhle nové džínsy. Ona je příčinou, pro kterou jste šli na grilování ke kamarádům, ačkoli se vám ve skutečnosti vůbec nechtělo. Je příčinou vašich obav a nejistoty ohledně budoucnosti. Je však také tím, co nás inspiruje k těm největším změnám.

Kdybyste tedy s naprostou jistotou věděli, že láska nikdy nezaklepe na vaše dveře, jak byste se dívali na svůj vlastní život? Změnili byste něco na svých všedních dnech? A co s dlouhodobými plány?

Vaší bezprostřední reakcí bude něco jako: „Ani náhodou“. Jste konec konců přece rozumný člověk. A vaše plány nejsou závislé na vlivu kohokoli jiného! To si myslí každý. Ale dopřejte si ještě pár chvil k zamyšlení. O lásce si totiž nikdo nechce přiznat jednu věc: je to berlička, o kterou se ustavičně opíráme. Myšlenka, že nás někdy někdo bude milovat se všemi našimi nedostatky, je náramným důvodem, abychom se jimi nezabývali. Princip dvou polovic tvořících spolu celek brání tomu, abychom se stali tou lepší.

Kdybyste jistě věděli, že vás láska nikdy nepotká, jak byste si zařídili zbývající život? Soustředili byste se na kariéru a na úspěch? Nebo byste investovali co nejvíc sami do sebe, častěji byste využívali dovolené a vydávali se na výpravy mimo svou komfortní zónu?

Kladu vám tyto otázky proto, že osobně se kloním k přesvědčení, že perspektiva nenalezení lásky na celý život by pro každého z nás byla zlomová. Vědomí, které zprvu pokládáme za zničující, by nás vlastně mohlo osvobodit. Zbavíme-li se strachu ze smrti v osamění, otevřou se nám nevídané možnosti. Můžeme například zkusit žít na každém z kontinentů. Mohli bychom udělat závratnou kariéru. Vrátit se na vysokou a dosáhnout titulu, o který jsme vždycky stáli, ale báli jsme se finančního břemene, které by tak dolehlo na někoho jiného.

Podobně jemnými způsoby nás totiž láska omezuje, aniž si to vůbec uvědomujeme. Její nepřítomnost by nám tak mohl vynahradit pocit absolutní svobody.

Protože v situaci, kdy bychom už nemuseli hledat tu svou jednu jedinou lásku, bychom konečně pochopili, že máme právo milovat sami sebe. Že můžeme žít a rozvíjet sami sebe, být výzvou sobě samým, rozmazlovat se a sami sebe hnát výš doslova jako nějakou stavbu, abychom nabyli ještě větších schopností. Potom sami v sobě najdeme to, co jsme hledali v jiných.

To, co bychom všichni měli přestat dělat, je čekat, až někdo přijde a změní nám život. Buďte tím člověkem, na kterého jste čekali, vy sami. A každý den prožijte s pocitem zamilovanosti. Protože jednu věc víte určitě: každý triumf i nezdar, každý strach a každou výhru budete prožívat jenom vy sami, nikdo jiný. Vy jste ten člověk, který obdrží všechny své odměny. To vy sami si podáte pomocnou ruku, když upadnete. Vy jste ten, kdo se nakonec vždycky vyškrábe ze země a postaví na nohy, i když už ho síly opouštějí.

Měli bychom si začít vážit všeho, co sami vnášíme do svých vlastních životů. Ironií osudu jsme nejpřitažlivější právě tehdy, kdy na to ani nepomyslíme. Jdeme-li životem s jistotou, svobodně a bez omezování, vyzařujeme energii, kterou nelze k ničemu přirovnat, ani ji napodobit. Taková energie je schopna změnit nejen náš život, ale také životy lidí kolem.

Proto je lepší přestat s hledáním onoho jediného či jediné, s nimiž bychom rádi strávili zbytek života. Buďte tím jediným sami.