4 pasti myšlení, které nám brání klidně žít

4-syndrom

Těžko  spočítat,  kolik  různých  syndromů  by  se  dalo  najít  v  lidských myslích. Každý z nás má hromádku nějakých otravných příznaků, kterého trápí někdy víc, někdy míň a brání mu šťastně a klidně žít. Jak s nimi naložit? Je to léčitelné. A to ne  léky, ale právě jen silou vlastní mysli.

Které jsou nejrozšířenější pasti myšlení, bránící nám v klidném životě?

* Syndrom Doriana Greye

Hrdina  románu  Oscara  Wilda byl tak opojen  vlastní krásou, že  vyměnil  věčné mládí  a  krásu za  svou nesmrtelnou  duši, kterou  nechal se  vtělit  do  vlastního portrétu.  Další  peripetie  románu  jsou jiné,  avšak   tento  výchozí  impuls je  tak trochu  vlastn í všem. Každému  v jiné  míře,  každému v jiné  formě. Otázkou  je, nakolik  brání  v  klidném  a šťastném životě. Podstatou tohoto  syndromu  je  kult mládí  a  strach  ze  stárnutí  a  uvadání. Není to  nic  jiného, než  jedna  z  forem strachu  ze smrti, který  je vlastní každému. Pokud někdo tomuto  strachu  dovolí, aby   v   jeho osobnosti   převládl,  může  se  snadno  proměnit  ve  stvůru.  Oběti plastických operací, jejichž  tváře  připomínají  staršidelné  umělohmotné  masky, trpí právě tímto syndromem.  Takové případy jsou samozřejmě  krajní  možností, ale  neutrácí  snad  spousta lidí více než polovinu příjmů za  návštěvy  kosmetiky nebo za drahé diety? A to ne proto, že by se necítili dobře, že by trpěli nadváhou, ale proto, že mají pocit, že stárnou?

Jak s tím bojovat:  Když  vám  bylo  šestnáct, připadali vám třicetiletí jako starci. Dnes je vám třicet a chápete, že jste stále mladí.  Podívejte se na svoji maminku: určitě  se  nebudeme  přít  o  to,  že také ona se nepochybně ještě  stále  cítí  být mladá…

* Syndrom samozvance

Nejde  o  žádnou falešnou skromnost. Skutečně jste přesvědčeni, že nic  z  toho, čeho  jste  dosáhli,  za  nic nestojí. Domníváte  se,  že  nejspíš  někomu  zabíráte místo, že někdo jiný by si s vaší prací poradil mnohem lépe. Takže se doopravdy pokládáte  za  jakéhosi samozvance. Proto krajně neochotně  přijímáte  jakoukoli kritiku, a pochvaly a komplimenty nejste schopni přijmout vůbec. To přece neplatí vám! Vždyť vy za nic nestojíte!

Jak s tím bojovat:  věřte   psychologům.   Ti   tvrdí,   že   syndrom   samozvance nepostihuje lidi nejisté a  bez sebevědomí,  jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Jde o noční můru lidí opravdu nadaných, obdařených skutečným talentem. Je to jen druhá strana mince. Větroplacha bez nadání trápit nebude.

*Syndrom hodné holčičky

Být hodnou holčičkou je špatné, moc špatné.  Každá hodná holčička si totiž dříve nebo  později  zadělá  na pořádnou neurózu. Opravdu  nejde  žít  život  naplněný věčnou  obavou, abychom naplnili očekávání všech kolem sebe.  Hodná holčička se  velice obává, aby snad někomu neublížila a neproslula jako ošklivá  holčička, proto také nikdy nikomu nedokáže říci  „ne“.   To samozřejmě nemůže dopadnout nijak  jinak,  než špatně.  V  nejlepším případě  bude  hodná  holčička  nešťastná.   A  v  tom  nejhorším… Nejspíš si sami umíte představit, jak může skončit ten, kdo nikdy nikomu nedokáže říci „ne“?

Jak s tím bojovat:  učte  se  být  ošklivou  holčičkou.  Nemusíte   zrovna   udělat někomu  něco  špatného.  Stačí,  když  se   nebudete  snažit   prokazovat   dobro každému, koho potkáte. Je to jednoduché.  Musíte jenom pochopit, že nastal čas prokázat toto dobro sobě samé.  Dovolte si dělat to, co chcete vy, ne to, co chtějí ostatní. A nedělejte, co se vám dělat nechce.

     

*Syndrom chytré Elzy

Žila  byla  jednou  jedna  chytrá  Elza.  Když  přišel  čas  se  vdát,   pozvali  domů ženicha  a  hostili  ho.   Elza  šla  do  sklepa  pro  pivo.   Natáčí  pivo,  rozhlíží  se po  sklepě a uvidí na zdi viset sekyrku. Zamyslela se a říká si:  „Vdám  se  a  jistě budu  mít  dítě. Jak  vyroste, bude taky chodit do sklepa pro  pivo  a  sekyrka  mu spadne  na  hlavu a prorazí lebku…“  Roztomilé uvažování, že ano?  Tahle krátká pohádka  bratří  Grimmů  krásně  ilustruje  psychologický   fenomén   negativních očekávání.  Všichni   občas  máme  sklon  očekávat   apokalypsu   za   tichého  a klidného  dne.  Problém spočívá ve zvláštní schopnosti  tohoto  syndromu  rychle narůstat  a  malovat  budoucnost jako obrovskou černou díru,  v  níž  se  všechno dobré  a  krásné beze stopy rozpadne a zmizí. Radost do života takové  smýšlení samozřejmě nepřináší.

Jak s tím bojovat:   dávat  pozor  na  dotírání  negativního myšlení, silou vůle se mu  bránit  a  přerušit  ho.  A  pamatovat  si,   že   myšlenky   se   samy   o   sobě materializovat  nemohou.   Nebudete-li  si  pouštět  do  hlavy  negativní  scénáře, budete také v životě prožívat více příběhů se šťastným koncem.

=========
7 zlozvyků, které vás zbavují štěstí

Více pro dobrou náladu: