Syndrom „Puťky domácí“ a metody boje s ním

putka

O syndromu „puťky domácí“ se nedočtete v žádném lékařském věstníku. I když  v životě označuje tento výraz zcela reálný zjev: stav znechucení, naštvanosti a únavy násobený zanedbaným zevnějškem, nechutí k sexu a absencí jakéhokoli snu. Takový koktejl negativ. Přitom obětí tohoto neduhu je mezi námi vcelku hodně…

Kdysi se ve mně taky usadila „puťka domácí“. Ne najednou. Nejdřív „zaskočila jen na chvilku“ za mojí veselou, lehkomyslnou, ale zároveň silnou a sebejistou „vnitřní dívenkou“. Stávalo se to v situacích „kde se vzavších tu se vzavších“ záchvatů hospodyňské dokonalosti spojených se sklonem k uklízení a praní. A zejména s nadáváním, že „v tomhle baráku se nikdo kromě mě o nic nestará“. „Vnitřní dívenka“ však nevítaného hosta vždycky rychle vystrnadila. A všem bylo zase dobře a veselo.

Ovšem je fakt, že když se mi narodil syn, nevítaná návštěva přicházela stále častěji. Teď se maskovala společností schvalovanými hodnotami jako je pocit povinnosti a zodpovědnosti. Když se pak narodila dcera, „puťka“ se ke mně nastěhovala napořád. Drze a cynicky. Se vším svým harampádím: smutkem, splínem, nudou, věčným dřepěním doma a nadváhou.

Provedla v domě totální revizi, tvrdou rukou vyházela veškerou dívčí garderobu a zakázala mi nosit střevíčky na podpatku. Když jsem se nesměle odhodlávala jít do obchodu se spodním prádlem, „puťka“ byla neúprosná: „Kam?! Kluk nemá kombinézu!“.

S každým dalším dnem se u nás „puťka“ usazovala pevněji. Děti se začaly míň smát, přátelé k nám přestali chodit na návštěvy a muž už mi nešeptal do ouška všelijaké něžnosti…  Až jednoho slunečného a krásného jarního dne v mé „vnitřní dívence“ něco ruplo: život se stal zkrátka nesnesitelným. Koupila jsem si lodičky na jehlách, nechala jsem se obarvit na ohnivě zrzavý odstín a vyhodila jsem nevraživou tlustou hospodyňskou „puťku“ i s její bramboračkou, brbláním, věčnou únavou a pocitem povinnosti  z domu.


Sama pro sebe jsem pak napsala přikázání v rámci boje se syndromem „puťky domácí“:

 Přikázání 1: Všechno dělej vesele a s láskou

Jak říkají filosofové, co je uvnitř, je i venku. Když se raduješ ze světa a užíváš si každou minutu, stáváš se i ty sama pěknou a přitažlivou – jak pro lidi kolem, tak pro svůj úspěch. Dobrá nálada se od tebe jako kola na vodě šíří na všechny kolem tebe. Jen „puťky domácí“ zapomínají, že šťastné maminky mívají šťastné děti, šťastné ženy že mívají šťastné muže.

Přikázání 2: Zařadit ženské radosti do kategorie životně nutných

Vytvořte „fond pro podporu vlastního sexy zjevu“ a šetřte peníze na nejrůznější ženské radosti. Rozmazlujte se různými ženskými věcičkami – parfémem Coco Chanel, sexy kalhotkami nebo ročním předplatným na ženský časopis. Ženskost! Šarm! Koketování! Schopnost přivést k šílenství! A žádná „puťkovitost“. Pouze pocit, že když se ti zachce, dokážeš se ještě víc odvázat! A to nezávisle na věku.

Přikázání 3: Je mi úplně jedno, co řeknou lidi. Hlavní je, co si o sobě myslím já

A smýšlet o sobě je třeba pouze kladně. Jestli si snad někdo myslí něco jiného, je to jeho problém. „Co si lidé pomyslí“ dělá starost pouze „puťkám“. „Dívenky“, stejně jako Castanedovi bojovníci, hledají dokonalost pouze ve vlastních očích“. Vzpřímená záda, lehký krok a bradu vzhůru: copak může někdo zapochybovat, že jste bohyně, úspěšná, dokonalá a šťastná žena? Ne! Mezi jiným, taky málokoho napadne to vůbec hodnotit.

Přikázání 4:  Vysokým podpatkům a sexy oblečení klidně i s dítětem v náručí – ano! Síťovkám a beztvarým oděvům, dokonce i když manžel není doma – ne!

Víte, že největší množství rtěnky na světě spotřebují ženy… ne, to neuhádnete! Ve Spojených Arabských Emirátech! Dlouho jsem nechápala, jak je to možné? Vždyť chodí zahalené v parandže?! Je to ovšem jednoduché. U nás se ženy upravují, když jdou ven, do práce, na návštěvu. Doma, před manželem, chodí neučesané, nenamalované… všechny to známe. Ale tam je to naopak. Pro lidi venku se východní dámy nijak zvlášť neupravují, zato doma, pro manžela a nejbližší – vypadají jako královny. A je to zlatá zásada, nezdá se vám? Jenom „puťka domácí“ prohlašuje, že už na to „nemá sílu“, „je unavená“, „má moc práce“, nebo se jí prostě „nechce“. „Dívenky“ ale zapojí fantazii, prolistují Kámásútru, studují tantrická učení, taoistické sexuální praktiky a arabské tance.

Přikázání 5:  Ženským údělem není obsluhovat, ale inspirovat manžela!!

Můj otec říkával, že ženy, které výtečně vaří a dobře perou košile, muži neopouštějí. Měl celkem tři (!) manželky. Všechny skvěle vařily a výborně praly… On ovšem nikdy nepochopil prostou věc: hospodyně a manželka, to není jedno a to samé. Ta první se stará o domácnost, chodí se sběračkou a v zástěře. Ta druhá „zušlechťuje“ život, stává se múzou, zdrojem inspirace, rodinným mozkovým centrem a konec konců vším, čím chce, jenom ne „puťkou domácí“. !

Přikázání 6: Existuju a už jen to samo je důvodem k radosti!

Žádná jiná taková není a nebude NIKDY! Uznejte, že je přímo zločinem cítit se nešťastná a ubíjet v sobě všedními a často jen vymyšlenými problémy neopakovatelnou ženskou individualitu a měnit se v suchara.

Když jsem tenkrát vyhodila nezvaného hosta, začala jsem znovu milovat a radovat se a někdy jsem i dělala docela bláznivé kousky. Jezdila jsem v bílých džínsách se synkem na dětské skluzavce a kreslila jsem křídou po asfaltu. A kdo kdy řekl, že to dospělí němůžou? Nějaká slepice, „puťka domácí“? V duchu na ni vyplazuju jazyk a jdu si zabruslit!

Psycholožka Anastasja Krasovská

=========

Dřevěné nohy jedné z nejkrásnějších žen na světě
5 návyků hezké ženy – pro krásu a zdraví
Čím se liší moudrá žena od chytré

Více pro dobrou náladu: