Německý psycholog, bývalý dlouholetý katolický kněz Bert Hellinger, se zaměřuje na mezilidské vztahy. Za své dlouhé misijní praxe u afrického kmene Zulu i později v Evropě se přesvědčil, že v lidské společnosti vznikají skupiny a vztahy, které jsou si podobné napříč civilizacemi. Je autorem konceptu tzv. rodinných konstelací. Podle Hellingera je to jedna z cest, jejichž pomocí lze najít odpovědi na otázky a východiska z problémů, které nás sužují a které nám znesnadňují život v partnerském vztahu, v rodině či v pracovním kolektivu. Text, který zveřejňujeme, se týká určitého projevu a síly lidské lásky. Dotkne se nejspíš každého, kdo si ho přečte. A každému může něco říci.
Velká láska má sílu. A je tvrdá. Laciná láska je měkká, není schopna vydržet trápení. Někdy člověk prostě není stavu vydržet intenzitu velké lásky a začíná plakat. Stává se, že někdo nesnese pohled na jeho pláč, přijde k němu a utěšuje ho. Ne snad proto, že by to dotyčný potřeboval. Utěšuje ho proto, že on sám to potřebuje . Taková láska je slabá. Vměšuje se do duše jiného člověka bez ohledu na to, zda to té duši poslouží. Musíme se naučit snášet trápení jiných bez toho, že bychom se do něj vměšovali.
V Bibli je k tomu krásný příklad. Bůh způsobil Jobovi mnohá utrpení. Zemřely mu všechny děti. Tělo měl pokryté ranami a seděl sám na kupě hnoje. Jeho přátelé k němu přišli, aby ho utěšili. A co udělali? Sedli si opodál a po sedm dní nepronesli jediného slova. To byla láska, v níž je síla.
Jestliže lékař operuje a přitom se otřásá vzlyky, pak i když je velmi laskavý, dál operovat nemůže. Abychom tváří v tvář velkému utrpení mohli pomáhat, musíme se dostat na vyšší úroveň. Na této úrovni jsme zbaveni emocí, avšak naplněni láskou. Dobře operující lékař nedává znát emoce, avšak je plný lásky. Proto dokáže operovat. Ten, kdo skutečně chce pomoci, musí dokázat vydržet utrpení, přičemž si nesmí dovolit být do něj vtažen. Jestliže dokáže utrpení vydržet, pak druhému dodává sílu, i když se nijak nevměšuje.
Jestliže má někdo trápení, dokáže ho snášet, dokud je ovšem sám. Jakmile někdo druhý chce jeho problém vzít na sebe, okamžitě ho tím oslabí. Každý z nás to u sebe může pozorovat, já sám to u sebe také zjišťuji. Když u si u druhého něčeho všimnu, chci mu to říci, ale zdržím se toho, stojí mě to sílu. Síla, kterou mě stojí má zdrženlivost, je silou také pro něho. A náhle jeho samého napadne to, co jsem mu chtěl říci já. Protože ta myšlenka k němu přišla sama od sebe, je schopen ji přijmout.
Jestliže se nezdržím a ihned mu sdělím svůj postřeh, pocítím ulehčení, že jsem mu to řekl. Ale jeho jsem zbavil síly. Dokonce i když je můj postřeh správný, nemůže ho dotyčný přijmout, protože k němu přišel odjinud. Takže tato zdrženlivost je základem úcty a základem lásky.
Bert Hellinger, Láska ducha
Necitlivé doteky
Láska nemá minulý čas