Přemýšlím nad tím, proč na některé stavy lidské duše shlíží společnost přívětivě, a na jiné ne. Zdá se, že vždycky je dobré být laskavý, veselý a zdravý. Zato vůbec není dobré být smutný, bezmocný nebo bezradný.
Některé emoce jsou pokládány za negativní ne snad proto, že je zátěží je prožívat, ale proto, že jejich prožívání je náročné nejen pro dotyčnou osobu, ale také pro její okolí. Lidé kolem souznějí s pocity dotyčného a postupně se hrouží do svého vlastního nepříjemného prožívání. A to si samozřejmě nikdo nepřeje.
Na cestě ke zralému pohledu na vlastní osobu člověk naráží i na takové stavy, jejichž překonání je nejtěžší ze všeho. Jsou to zklamání, smutek, zoufalství a bezmoc, rozpaky, neklid nebo strach.
Zbavují člověka síly, stahují ho doslova ke dnu, blokují ho. Velmi těžké je rovněž snášet ve své blízkosti někoho kdo je nemocný, bojí se, nebo si uvědomuje svou bezmoc. To všechno jsou stavy, které zbrzďují a dusí všechno kolem sebe.
Jednodušší než snášet toho, kdo vedle nás prožívá pocity bezmoci je hubovat ho, izolovat, zahrnovat ho radami anebo ho rovnou shazovat.
Staňte se lepší verzí sebe sama a začněte se cílevědomě přibližovat životu svých snů.>>>
Zkuste se proto poučit z tohoto Manifestu slabosti:
Mám právo být slabý. I když jsem třeba nejslabší ze všech.
Mám právo být bezmocný. I když se tím výrazně odlišuji od ostatních. I když východisko je na dosah ruky.
Mám právo nevědět a nechápat to, co se děje.
Mám právo dělat něco nesmyslného, i když se to třeba někomu nelíbí.
Mám právo chtít něco, co nikdo nechápe.
Mám právo nestíhat a dělat všechno vlastním tempem. I když mě ostatní popohánějí.
Mám právo být nemocný.
Mám právo být neefektivní. Sám o sobě i jako součást celku.
Mám právo být neúčastný a pasivní, i když situace vyžaduje mou plnou přítomnost a soustředění.
Mám právo být zoufalý.
Mám právo se zdržet, splést se, být zmatený, polekaný nebo zastrašený.
Mám právo na sebezničení a jenom já sám za ně odpovídám.
Mám právo nevnímat signály nebezpečí a nevšimnout si toho, co je očividné.
Mám právo být využíván jinými lidmi, i když jsem byl varován. Mám právo cítit bolest. I když znám cesty, jak ji překonat.
Mám právo cítit žal a plakat. Mám právo na bezútěšnost, i když to může jiné lidi přivádět k pocitu bezmoci.
Mám právo věřit lžím a nechat se manipulovat.
Mám právo být obětí.
Mám právo se mýlit.
Mám právo jednat proti svému zájmu a jenom já za toto jednání zodpovídám.
Mám právo být nešťastný.
Mám právo nikam se nepohnout.
Mám právo zastavit se ve svém rozvoji. Mám právo zaostávat.
Respektuji každý projev sebe sama.
To, že každé z uvedených práv mám, naprosto neznamená, že ho budu využívat. Právě proto, že mám dost sebeúcty. Přeji si ale přijmout toto právo jako součást své lidské podstaty. A poskytnout stejné právo také ostatním.
Aglaya Dateshidze
Naučte se vytvářet realitu, jakou si přejete, s využitím síly myšlenek a zaměřené pozornosti.>>>Jediným tvým úkolem je vědět, že si zasloužíš lásku a zájem
Jsem tvoje tělo a mluvím k tobě