Neporazitelná samurajova mysl. Jak si vypěstovat psychickou odolnost.

Za dávných dob feudálního Japonska, kdy samurajové volně putovali zemí a hledali pána, který by si žádal jejich služeb, svedla jednou cesta proti sobě dva udatné bojovníky, vynikající šermíře. Boj byl nevyhnutelný. Bylo zřejmé, že to bude boj na život a na smrt a že jedno jediné špatné máchnutí mečem bude znamenat smrt. Oba dva tak mohli jen doufat, že ten druhý udělá nějakou chybu.

Zaujali bojové postavení a jeden druhému hleděli upřeně do očí. Čekali, až se protivník pohne, až udělá sebemenší chybu, která by umožnila útok. Jejich očekávání však bylo marné. Oba stáli s tasenými meči, s pohledem upřeným na protivníka nepohnutě po celý den, dokud nezašlo slunce. Ani jeden z nich nezaútočil. Rozešli se bez souboje. Nikdo neprohrál, nikdo nevyhrál.

Není známo, jak se jejich vztah utvářel později. Pokud vůbec nějaký vztah nastal. Důležité bylo, že aby pochopili, že ani jeden z nich není silnější než ten druhý, nemuseli zahájit skutečný boj. Ten svedly jejich mysli. Obstáli oba dva.

Proslulý samurajský bojovník Musaši Mijamoto (1584-1645) prohlásil: «Jestliže přiměješ protivníka, aby se pohnul, zvítězil jsi». Ani jeden ze samurajů z onoho starého příběhu se ani nepohnul. Oba se vyznačovali neústupnou, nezasažitelnou myslí. To je vzácná výjimka.

To hlavní, co si můžeme z příběhu vzít, je konstatování, že ten, kdo prohrává, prohrává vinou vlastní mysli.

Život jako bitevní pole

K boji o psychickou převahu dochází v životě každého člověka neustále. V zaměstnání, v MHD, v rodině. Mezi lektorem a posluchači, mezi hercem a diváky, na schůzce i při nástupním pohovoru.

K bitvám dochází i v našem vědomí, například při tělocviku ve fitness sále. Jeden hlas skučí: «Už nemůůůžu!»Druhý odporuje: «Ale můžeš!» Prvobytný zápas o dominanci se rozhoří pokaždé, když se setkají dvě osobnosti nebo dva rozdílné názory.

Pokud vám vyprávění o samurajích přišlo příliš nepravděpodobné, pak jenom proto, že v životě k podobným remízám obvykle nedochází. Kdo je vítěz a kdo poražený se obvykle rozhodne ve zlomku vteřiny. Jakmile jsou role rozděleny, je scénář prakticky nezměnitelný. Pozice alfa a beta jsou rozděleny a jejich vzájemné působení probíhá podle předepsaných pravidel.

Jak vítězit v těchto střetech myslí? Jak protivníkovi ukázat, že už jsem vyhrál, jak se nedat zaskočit? Cesta k vítězství se skládá ze tří etap: přípravy, úmyslu a osvobození.

První etapa: věnujte se přípravě

Ať to zní jak chce otřepaně, příprava je velmi důležitá. Musíte mít natrénováno, musíte mít vyzkoušené možné varianty vývoje událostí.

Mnoho lidí přiznává, že jejich vítězství jsou výsledkem mnoha a mnoha tréninků. Na druhé straně nekonečný počet poražených si byl jist, že jsou připraveni dobře. Často se stává, že usilovně trénujeme, ale nepostřehneme, kdy jsme skutečně připraveni. Donekonečna si v hlavě přehráváme možné scénáře a odvracíme imaginární prohru až do okamžiku nadejití události, na niž se připravujeme.

V tom právě tkví rozdíl mezi přípravou a připraveností. Být připraven znamená umět zapomenout na přípravu, protože víte, že toto stadium už je dokončeno. V důsledku získáváte sebejistotu.

Trénink až do vyčerpání, až do poslední chvíle, nebude k ničemu, pokud si nebudete věřit a nedokážete se uvolnit. Bez uvolnění nedokážete improvizovat ani promyšleně reagovat na situaci. Budete zranitelní jak fyzicky, tak psychicky, budete pomalí a zcela nevyhnutelně se poddáte.

Příprava je tedy nezbytná, nicméně pouhá první stádium nestačí. Člověk může být v tom, co dělá, odborníkem světové třídy, a přece nezaujmout místo lídra. Mnohé talentované osobnosti nedokážou svůj potenciál realizovat, protože nevědí, jak přejít od přípravy k vítězství.

Druhá etapa: formulace úmyslu ZVÍTĚZIT

Jen málo lidí hraje kvůli vítězství. Mnozí hrají tak, aby neprohráli. Jestliže však začínáte hrát takto naladěni, stavíte sami sebe od samého počátku vědomě do pozice toho, kdo prohrává. Vydáváte se do libovůle náhody nebo na milost protivníka. Jestliže si ještě před zahájením střetnutí jasně nezformulujete úmysl dominovat a zvítězit, je výsledek jasný od samého počátku. Stejného výsledku byste dosáhli, kdybyste se sklonili před protivníkovým mečem a prosili ho, ať to skončí co možná nejrychleji.

Pod „úmyslem“ nemáme na mysli pouze verbální afirmaci nebo vizualizaci. Ty jistě pomáhají úmysl upevnit, jsou však bezmocné bez emocionální síly, která je bude podporovat. Bez její podpory by se změnily v pouhé prázdné rituály nebo sebezálibné fantazie.

Pravý záměr, skutečný úmysl je emocionálním stavem. A víc než to, je stavem jistoty. Neznamená «doufám, že se to stane» nebo «chci, aby se to uskutečnilo», jakkoli přání je rovněž důležitou ingrediencí. Znamená hlubokou, neochvějnou jistotu, že to, co si člověk usmyslel, se naplní.

Jistota posunuje vítězství od přání do sféry pravděpodobnosti. Jestliže nevěříte v pravděpodobnost vítězství, jak ho hodláte dosáhnout? Pokud je pro vás obtížné stavu jistoty dosáhnout, otevírá se vám cenná možnost zjistit, co jeho dosažení brání. Překážky je důležité odstranit nebo si alespoň uvědomit jejich přítomnost. Úmysl se jen těžko bude rozvíjet na půdě zatížené obavami, pochybnostmi a strachem.

Když svůj záměr jasně zformulujete, pocítíte to. Nezůstanou žádné pochyby, všechno bude jasné. Musíte pocítit, že zbývá jen uchopit a naplnit svůj úmysl, že jednání je čistou formalitou, následující vaši jistotu.

Jestliže svůj úmysl zformulujete správně, dokáže mysl nalézat nečekané cesty k vítězství, které vám ve světle dřívějších pochyb o vlastních silách připadaly nemožné. Stejně jako příprava, je také úmysl soběstačný – jakmile ho jednou správně zformulujete a nasměrujete, můžete mu důvěřovat a zapomenout na něj.

Posledním a nejdůležitějším prvkem na cestě k vítězství je schopnost očistit mysl a uvolnit podnět.

Třetí etapa: osvoboďte mysl

Jakmile dokončíte přípravu a zformujete záměr, je čas poskytnout jim možnost samostatně působit. I když jste připraveni a přesvědčeni o vítězství, nevíte ještě, jak to konkrétně proběhne. Musíte být otevření, mít vědomí ve střehu a okamžitě reagovat na všechno, co se děje, žít «okamžikem».

Pokud jste se správně připravili, nemusíte myslet na to, co děláte. Jestliže jste náležitě zformulovali svůj úmysl, nemusíte se zatěžovat motivací k vítězství. Udělali jste v oněch etapách vše, co jste mohli, důvěřujete si a můžete na ně zapomenout. Samurajové v příběhu nezemřeli, protože jejich mysl byla svobodná. Oba byli naprosto soustředěni na to, co se dělo, neodbíhali v myšlenkách a neuvažovali o tom, co se může stát v následujícím okamžiku.

Osvobození, uvolnění mysli je nejobtížnějším stádiem na cestě k vítězství. Zní to paradoxně, ale zbavit se musíte dokonce i touhy vyhrát. Sama o sobě vám stejně vyhrát nepomůže. Pouze zvyšuje vzrušení a obavu z porážky.

Nezávisle na přání vyhrát část vaší mysli musí bez zaujetí a klidně hodnotit situaci, obrazně řečeno stát stranou. V případě, že nastane chvíle k rozhodnému činu, přání vyhrát nebo obava z prohry mysl zakalí a odvádí pozornost od toho, co se děje.

Možná, že toho druhého neporazíte, avšak jako se to přihodilo oněm dvěma samurajům, nemusí ani on porazit vás.

Tento pocit neúčastné mysli zná mnoho lidí, zejména sportovců. Říká se tomu «stav zóny» nebo «být v zóně», někdy také «splynutí». Je to vlastně stav změněného vědomí, kdy uvažující, kritická či logická mysl je potlačena, doslova jako vypnutá. Naopak se aktivuje její intuitivní, podvědomá část a ujímá se vedení. Souhra mysli a těla je v takových okamžicích na vrcholu. Jednání probíhá jakoby samo o sobě, tělo se pohybuje samostatně a člověk překonává svoje možnosti. Tento stav může působit až mysticky, jakoby člověka ozářilo cosi nadpozemského. Ve skutečnosti však k tomu dochází jenom díky tomu, že sami sobě nepřekážíme. Není to žádný nadpřirozený stav. Je jen zvláštní, že ho zakoušíme tak vzácně.

Jakmile jste se patřičně připravili, zformulovali svůj neochvějný pevný úmysl a zbavili se různých náklonností a předsudků, nabýváte neporazitelné mysli. Možná protivníka neporazíte, ani on však neporazí vás.


K čemu je to dobré

Už jsme říkali, že boj o převahu probíhá ustavičně a všude. Mohou to být střety žertovné, stejně jako vážné. Vždycky jsme však vtaženi do centra událostí.

Všechny popsané etapy spojuje jedno – jsou to projevy psychické odolnosti. Charakterizuje ji nenásilně projevovaná dominance a nízký stres. Bohužel však v současné době se trénování psychické odolnosti věnuje jen málo lidí. Přitom právě ona je zárukou vítězství.

Psychická odolnost je nezbytná v každé hře, kterou hrajeme a v každém boji, do kterého jsme vtaženi. Právě psychická odolnost pomohla oběma samurajům obstát. I když snad nevyhrajete všechny bitvy na světě, z mnoha dokážete vyjít jako vítěz díky psychické odolnosti. A nikdy neprohrajete bitvu se sebou samým.

=========
10 nejhorších životních chyb
Deepak Chopra: Cvičení ke splnění přání