Jsou lidé, kteří jsou jako prskavky. Srší jiskrami a hoří vesele a jasně. V lásce vás zahrnují dárky a kyticemi. Přísahají a vyzařují emoce. Mají plná ústa řečí o budoucnosti a rovnou na ni spřádají plány… V práci energicky začínají nový projekt a všechny nakazí svým nadšením. V přátelství se vám hned otevřou a jsou vám málem bratrem nebo sestrou. Ale netrvá to dlouho, prskavka hoří rychle. Radost a štěstí jsou u konce. Nadšení opadá. A zůstane jen černá ohnutá tyčinka a trocha kouře…
Někteří lidé jsou jako majáky. Nesvítí nijak zvlášť jasně, tam v dálce. A svítí s přestávkami. Ale v té nejčernější noční tmě tmoucí se jejich světlo v dálce objeví, a my jsme zachráněni. Náhle je všechno vidět. Nebezpečí je překonáno! Už se nebojíme, už nejsme tak osamělí, už necítíme zoufalství. Stačí jedno jejich slovo, jeden telefon, jeden dopis — a je světlo. A tak je tomu po celý život, dlouho, vždycky… I když třeba nejsou vedle nás. I když nepřísahají, neslibují, nesrší city, vychází z nich spásné světlo, z těchhle lidí, kteří jsou jako majáky. Možná, že právě díky jim jsme se nerozbili na útesech a jsme stále naživu. A můžeme taky zářit a milovat…
Anna Kiryanova
Naučte se vytvářet realitu, jakou si přejete, s využitím síly myšlenek a zaměřené pozornosti.>>>Nemůžeš milovat někoho jiného, dokud neumíš milovat sám sebe.
Nikdy se nestyď být sám sebou!