Má sklenici plnou štěstí. Je to tahle, co držím v rukou. Každý den, přesněji na konci každého dne zapíšu na kousek papíru nějakou jeho šťastnou chvíli. A hodím ho do sklenice.
To je celé.
Trvá to asi tak půl minuty.
Tak jednoduché to je.
Vždycky se najde něco, co mohu do té sklenice dát. I během toho nejhoršího dne se najdou malé chviličky štěstí – nebo dejme tomu alespoň ty nejméně špatné v celém nepovedeném dni. Já jsem si malé zápisky o vděčnosti a radosti dělala i na pohřbu, v nemocnici, uprostřed bolesti, když jsem prožívala nějakou ztrátu, zkrátka i v těch nejtěžších časech. Mohly se týkat hezkého gesta nějakého neznámého člověka. Mohly být o kávě, kterou mi kdosi podal. O té slastné chvíli, kdy člověk konečně může zout boty po uhoněném dnu, kdy běhal od jedné povinnosti ke druhé. O tom, jak najednou přestalo pršet. Vždycky a všude se dá najít záblesk světla. Zachyťte ho. Hoďte do sklenice. A uchovejte si ho tak navždycky.
Elizabeth Gilbertová
7 dní sebelásky - Online Kurz Zdarma >>>Všechno co vykonáš, se ti vrátí.
Svěř svoji myšlenku srdci
