Člověk prožívá takový život, pro jaký se rozhodl

Představte si člověka z 80. let, který se dostal do dnešního Turecka, do pětihvězdičkového all inсlusive hotelu. Jde na snídani, stojí tam švédský stůl ve čtyřech řadách, maso, ryby, olivy, jednohubky, celý stůl sladkostí… Člověk stojí, dívá se na to všechno, rozhlíží se, pak si vezme vejce natvrdo, kousek chleba a čaj (protože všechno je to drahé).

Přijde k němu obsluha a upozorňuje, že to je švédský stůl, host si může vzít kolik čeho chce. Náš člověk se nervózně usmívá a říká „Děkuji, děkuji“, ale myslí si „Hm, jasně, jenže já moc dobře vím, že za všechno se musí platit, tohle je mazaná zlodějna, aby ze mě vytáhli co nejvíc peněz“.

Je to, jak se říkává, všechno legrační, kdyby to nebylo tak smutné. Vždyť právě takhle se v životě často chováme. Život nám nabízí neomezené pole možností, ale my se bojíme i jenom něco chtít, nemluvě už o tom, že bychom šli a něco si vzali. Anebo jiná krajnost — něco chceme a když se nám to nabízí, odmítáme to přijmout v obavě, že bychom za to museli zaplatit.

Kdyby z nebeské kanceláře poslali na Zemi nějakého agenta, řekl by nejspíš: „Fakt už nás otravujete s těmi svými omezujícími přesvědčeními…“

Všichni jsme uvázli v tom, že „Nic člověk nedostane jenom tak, za všechno se musí platit a když se přihodí něco dobrého, může čekat něco špatného“ atd. Patologicky nedokážeme relaxovat, jako ten host z osmdesátek v pětihvězdičkovém all inclusive hotelu.

Ale co když je to všechno úplně jinak? Co když život opravdu je švédský stůl a my jsme už svým narozením zmáčkli tlačítko „I agree“ a získali jsme cestu do života se všemi jeho možnostmi?

V tom případě by nám to mělo stát za to, chtít ochutnat všechno, co balíček all inсlusive obsahuje, abychom si ujasnili, co se nám líbí a co je tu zajímavého, čím lákavým bychom se tu mohli zabývat, aby nás to naplňovalo a bavilo, abychom byli šťastní.

Místo toho si ale bereme vejce natvrdo, chleba a čaj, protože se bojíme dovolit si víc, bojíme se i jenom přistoupit ke švédském u stolu, abychom se podívali, co na něm vůbec je. Není to snad absurdní? Kdo vlastně rozhoduje o tom, co smíme a co nesmíme chtít, co nám vyjde a co ne?

Když se pouštíme do něčeho nového, zní nám v hlavě hlas učitelky ze školních let, která z celé duše nesnášela děti, a proto celé třídě vštípila do hlavy přesvědčení „Nic se ti nemůže podařit“.

Když se postavíme před zrcadlo, vybaví se nám vzpomínka na 8. třídu, kdy s námi Honza nebo Petr nechtěli tancovat, a my si proto až doteď myslíme, že nejsme dost hezké.

Je nám 30-40-50 let a v naší hlavě žije spousta lidí, které jsme tam nezvali a kteří nám říkají, jak máme žít, co dokážeme a co jsme vůbec zač.

Člověk prožívá takový život, pro jaký se rozhodl. Všichni se tu nacházíme v rámci vesmírného all inclusive a jenom na nás záleží, co konkrétně si z této cesty vezmeme. Jak konkrétně naložíme se svými schopnostmi a životními možnostmi, dokážeme-li se radovat z krás světa i jeden ze druhého a jaký svět tu po sobě zanecháme.

Šablony a návyky mají určitě velkou sílu, přesto vám navrhuji pohlédnout na život z tohoto úhlu. Co kdyby?

Co když si život nemusíte zasloužit a stačí jen sami sobě nebránit ve štěstí?

Co kdyby se vám podařilo úplně všechno?

Natalia Byková – psycholožka, koučka, mentorka osobního rozvoje
NataliaBykova.cz
Instagram: @nataliabykovacz

Otestujte své sebevědomí, úroveň energie, stav osobních hranic a vnitřní sílu >>>