Čeho je třeba zbavit se ještě dříve než zlozvyků

Všichni stále mluví o škodlivosti kouření, nesprávné výživy, sedavého způsobu života atd. To vše je dávno známo a proti varování nelze nic namítat. V životě každého člověka je však ještě několik věcí, které ho denodenně poškozují. Otravují život aniž bychom si toho všimli. Máme za to, že všechno je v pořádku. Chodíme do fitka, jíme saláty a ovoce, nepijeme alkohol ani nekouříme… ale dál závidíme, urážíme se a ustavičně si stěžujeme na život.

Každý z nás alespoň jednou v životě něco z toho pocítil. A kdyby jen jednou. Přitom nám vůbec nepřijde na mysl, jak silně tím ovlivňujeme kvalitu svého života.

Prakticky všechno, co člověk dělá, je zaměřeno k jedinému cíli – štěstí.

Se zvyky otravujícími život se však štěstí nedočkáte, ani kdyby vám osud nabídl kdovíjaké zázraky. Budete věčně jenom nespokojení.

Které čtyři zvyky nám brání dosáhnout štěstí?

1. Závist

Opravdu hnusná vlastnost, která člověku nedovolí radovat se ani ze svých úspěchů, ani z úspěchů jiných. Skvělým nástrojem povzbuzujícím její rozvoj jsou sociální sítě.

Sociologové university státu Utah se vyptávali 435 studentů a zjistili, že na délce doby, kterou člověk stráví na sociální síti, přímo závisí jeho vztah k vlastnímu životu. Čím déle lidé sledovali cizí životy – či spíše jejich redaktorsky upravené vyobrazení – tím silnější bylo jejich přesvědčení, že jiní vedou život šťastnější a bohatší než oni sami.

Také v reálném životě se často setkáváme se závistí. Lidé se užírají tím, že nežijí jak by chtěli, ačkoli k tomu nemají jediný skutečný důvod. Pouze svůj život srovnávají s životem někoho jiného. A vždycky jsou nespokojeni.

Co si s tím počít

Kdybyste si jen na jeden jediný den vyměnili své místo s tím, komu tolik závidíte, věřte, že by se vám to vůbec nezamlouvalo. Každý má svá trápení i radosti a cizí nejsou o nic lepší ani horší než ty vaše.
Nemá smysl se s někým srovnávat, vždyť každý člověk došel jinou cestou tam, kde je dnes. Žijte svůj život a nehledejte kritéria, podle kterých byste se srovnávali s někým jiným. Žádná totiž neexistují.

2. Ukřivděnost

Když se nad tímhle pocitem poctivě zamyslíte, zjistíte, že v podstatě jde o to, že realita neodpovídá vašim očekáváním.

Ať jsou příčiny pocitu ukřivděnosti jakékoli, jde o velmi silnou negativní emoci, která vás pronásleduje velmi dlouho. Zastaralé pocity křivdy jsou vysloveně nebezpečné pro zdraví, podobně jako nedoléčená zranění.

Jak se toho zbavit

Nechcete-li tímto způsobem ztrácet náladu, zkrátka od lidí nic nečekejte. Nikdo vám nic nedluží a nikdo vám není ničím povinen. Ani zdvořilostí, roztomilostí, ani starostlivostí ne. Nikdo není povinen chovat k vám přátelské city. Berte věci tak, jak jsou. Stýkejte se s tím, kdo je vám příjemný, ale nečekejte nic. Pokud vám někdo prokáže laskavost, berte to jako výjimku, jako dar, jako něco mimořádného . Bez pocitů křivdy se vám bude žít mnohem snáz.

3. Stížnosti

Stížnosti se snadno stanou zvykem a když si člověk zvykne věčně si stěžovat, přestává být důležité, jaký je jeho život doopravdy a mají-li jeho stížnosti vůbec nějaký reálný podklad. Vždycky si najde důvod k nespokojenosti a stížnostem. Vždycky bude na všem hledat a nacházet to špatné. I když je snad něco dobré, mohlo to být daleko lepší…

Proč vlastně tohle dělá? Aby se dočkal soucitných pohledů okolí?

4. Odsuzování

S jakým potěšením soudíme a odsuzujeme jiné, ať už o samotě nebo spolu s jinými lidmi! Pomlouvají vlastně všichni, bez ohledu na pohlaví a věk. Ale co je na tom tak zajímavého? Nejde přece odsuzovat někoho jiného a neuplatnit stejné nároky vůči sobě samému.

Co s tím dělat

Každý se může mýlit a každý může klopýtnout. Každý člověk je úplně jiný a najít nějaké jednotící objektivní hodnocení konkrétního jednání je vlastně nemožné. Nikdy nevíme, jaké to je v kůži někoho jiného, nevíme nic o tom, jak dosud žil, neznáme myšlenky kroužící mu hlavou. Je to jako bychom chtěli komentovat fotbalový zápas naslepo, jenom podle pokřiku diváků na tribunách.

A pokud jde o odsuzování sebe sama, tedy někoho, koho znáte úplně nejlíp, buďte si jisti, že to k ničemu není. Možná jste tenhle způsob chování okopírovali od svých rodičů, kteří vás věčně soudili v dětství. Je to však model naprosto neefektivní. V dětství stejně jako v dospělém věku. Je pouze zdrojem trápení a komplexů méněcennosti. Vnuká pocit věčného smolaře, kterému se nikdy nic nedaří a dařit nemůže.

Všechny hloupé zvyky najednou

Svého času byla dost populární metoda „fialový náramek“. Přišel s ní reverend Will Bowen, když začal v roce 2006 prosazovat myšlenku světa bez stěžování (Complaint Free World), kritizování a pomluv. Fialový náramek byl jedinou, avšak zásadní pomůckou. Postup byl jednoduchý:

1. Pořídit si náramek a navléknout na zápěstí.

2. Jakmile se přistihnete při stížnosti, kritice nebo pomluvě, přendejte náramek na zápěstí druhé ruky. Platí jenom to, co VYSLOVÍTE. Za myšlenky se trestat nemusíte.

3. Pokud si všimnete, že osoba se stejným náramkem si stěžuje, upozorněte ji, že si ho musí přendat na druhou ruku. A hned si převlékněte i ten svůj, protože si stěžujete na chování druhé osoby :).

4. Cílem je vydržet bez nutnosti převléknout náramek na druhou ruku 21 dnů.

Vypadá to jako snadná věc, ale věřte, že to dá pořádně zabrat. I člověk, který je kliďas, který si nepotrpí na stížnosti, drby či kritiku, dvakrát třikrát za den náramek převlékne. Třeba už jen proto, že řekne sám sobě, že má dutou hlavu, protože opět zapomněl klíče…

Podstata je samozřejmě v tom, abychom se zbavili nepěkného zvyku, který si často ani neuvědomujeme.