Sedm způsobů, jak změnit svůj vztah k životu

Někdy se nám nedaří měnit okolnosti. Nebo alespoň ne tak rychle, jak bychom si přáli. Nedokážeme se dostat do práce bez dopravní zácpy a tlačenice v metru, stejně jako nedokážeme změnit nepříjemného člověka a smazat minulost.

Zbývá možnost změnit svůj vlastní vztah k těmto věcem, svůj vztah k životu. Na místo hněvu a rozhořčení zkusit postavit schopnost spatřovat užitečnost i v tom nepříjemném. Není to ovšem nijak snadné. Osobní kouč a blogger Marc Chernoff přináší několik rad, jak se tomu naučit.

1. Pro začátek zklidněte svou mysl.

Aby člověk kontroloval své myšlenky, musí se naučit si je uvědomovat. Pojďme to zkusit. Zhluboka se nadechneme a pokusíme se přestat myslet na všechny řeči kolem. Vytvoříme tak ve své mysli prostor pro něco nového, nezvyklého. Uděláme si zkrátka přestávku.

Neříkejte, že to nemůžete, nebo že na to nemáte čas. Jistě, každý den musíme vyhrát jednu malou bitvu. Přestávky jsou však nezbytné. Jestliže neodpočíváme, spalujeme sami sebe.

Odpočívat je třeba pravidelně. Zvolit si čas pro klidné posezení v tichu, pro soustředění na sebe sama, porozumění, jaké myšlenky nám pochodují hlavou. To nejdůležitější je pochopit, co jsou naše vlastní myšlenky a co máme zvnějšku. Nelitujte času. I když se v tom hned nevyznáte, nic se neděje. Hlavní je začít.

2. Postupně se vědomě zbavujmeme špatných myšlenek.

Když se naučíme uvědomovat si vlastní myšlenky a emoce, je čas naučit se vědomě přepínat pozornost od jedné myšlenky k jiné: najít myšlenku, která nám překáží a nahradit ji jinou, podněcující a užitečnou.

Bezvýchodné situace neexistují. Existují jen lidé, kteří jsou přesvědčeni, že neexistuje východisko. Nedovolte chmurným myšlenkám, aby vám zastínily celý život. Špatné myšlenky postupně nahrazujte dobrými a realita se časem změní.

Myšlenky formují náladu. V hlavách se nám rodí ty nejsmělejší sny, které je možné uskutečnit. Právě proto musíme pozorně zkoumat, co se nám v hlavě děje a vědomě se soustřeďovat na to prospěšné. Nejspíš se ani tohle nepodaří naráz, ale postupně k tomu dojdeme.

3. Zbavte se starostí aspoň na chvilku.

Uvnitř každého z nás žije ještě druhé „já“, které stále zachovává naprostý klid. Přihlásí se vždycky, když odsuneme starosti stranou.

Náš svět nezávisí na vnějších podmínkách. Klid můžeme najít na jakémkoli místě v jakoukoli dobu, stačí jen být naprosto a úplně, fyzicky i emocionálně právě tam, kde se zrovna nacházíme.

I tohle bude zpočátku obtížné. Ale nevzdávejte se: najděte si chvilku uprostřed pracovního dne nebo běžného shonu, abyste pocítili, že prostě jste.

4. Řekněte «díky».

Možná nevlastníte továrny, noviny či dopravní lodě, ale to, co máte, je dostačující k normálnímu životu.

Buďte za to vděčni. I za to, co zatím nemáte. Každý z nás má milióny možností, musíme si však uvědomit, že nikdy nikdo nebude mít všechno na světě nebo všechno na světě znát.

Vždy jsme byli a budeme pouhou součástí celku a přitom zůstaneme unikátními jedinci. Važte si všeho, co už znáte i toho, čemu ještě nerozumíte. Važte si obrovských možností, které před vámi jsou.

Život nikdy nebude úplně takový, jak bychom si přáli. Je třeba to pochopit a přijmout.

5. Uznejte, že i potíže jsou užitečné.

Štěstí, vášně či úspěchu málokdy dosáhneme jen tak, jako by nic. Je-li cesta snadná, nejdeme možná správným směrem. Těžkosti nám pomáhají rozvíjet se, i když zrovna v této chvíli proklínáme celý svět. Těžkosti nás orientují, napravují a zdokonalují. Je k tomu však třeba čas, mnoho času.

Někdy se může zdát, že nic není, jak má být, že přešlapujeme na místě. To je však součást života. Na cestě za snem je občas třeba projít peklem.

Říká se, že nejtemnější jsou hodiny před úsvitem. Je to pravda: to nejtěžší obvykle přichází těsně před tím, než nastane zázrak.

6. Když něco dokončíte, ohlédněte se a připomeňte si, s čím jste začínali.

Všechno dříve nebo později skončí a je důležité to uznat.

Musíme se naučit zavřít dveře, obrátit stránku a jít dál. Není důležité, jakou metaforu si k tomu vymyslíme, důležité je nechat minulostí a užívat si přítomnosti.

Konec není ve skutečnosti konec. Je to místo, kde vše začíná od začátku. Je to poslední slovo jedné kapitoly a první na začítku té další.

7. Když jde všechno šejdrem, požádejte o pomoc své vlastní tělo.

Mysl je na těle závislá. Reaguje na svalové napětí, na rychlost dechu nebo kroků. Stejně tak je tělo závislé na myšlenkách a citech, reaguje na stav mysli a dokonce i na slova, která proneseme.

Znamená to, že jedno se dá ovlivňovat prostřednictvím druhého. Takže pokud se vám nic nedaří a nemůžete se na nic soustředit, buďte mazaní a využijte své tělo.

Představte si jen na okamžik, jak asi pro někoho vypadáte, když máte odpornou náladu. Pokleslá ramena, nepravidelný dech, podmračená tvář. Zkuste to, udělejte to hned teď. Co pociťujete?

A teď něco přímo opačného: posaďte se pěkně zpříma, usmějte se, zhluboka se několikrát nadechněte a pěkně se vytáhněte. Jaké jsou vnitřní pocity teď?

Naše tělo je velmi chytrý nástroj, s jehož pomocí můžeme svůj momentální postoj k životu změnit doslova během okamžiku (nemusí to třeba vydržet dlouho, ale pomůže nám to dát se dohromady). Využívat této jeho schopnosti je užitečná věc.

Postscriptum

Mluvil jsem o tom už víckrát a budu to opakovat: právě v hlavě se odehrává většina konfliktů, k nimž reálně nikdy nedojde. Jestliže takovým myšlenkám dovolíme, aby se nám v hlavě usadily, vezmou nám to nejcennější. Klid, spokojenost, čas a konec konců život. Ocitneme se na hranici nervového kolapsu, upadneme do deprese. Vím to, byl jsem tam.

Poctivě řečeno, v životě je plno věcí, které ovlivnit můžeme. Například můžeme rozhodnout, s kým strávíme čas, s kým se budeme bavit, s kým půjdeme životem. Můžeme rozhodnout co a jak komu říkat, co si dáme k obědu, co budeme číst a čemu se učit. Rozhodujeme i o své reakci na nezdary.

A to vůbec nejdůležitější: můžeme si zvolit svůj postoj k životu. Na něm pak závisí všechno ostatní.

Podle materiálů: marcandangel