Je to logické. Negativita otravuje. Nevysloveným nebo neupřímným slovům je vlastní, že se hromadí tak dlouho, dokud s nimi něco neuděláme.
Závist otravuje život především nám samotným, zbavuje nás klidu a žene nás pídit se po něčem, co ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. A i když snad to, za čím jsme se tolik hnali, získáme, radost nám to jen těžko nepřinese.
Negativita otravuje.
Hněv nás vnitřně ničí a způsobuje nepřirozeně rychlé stárnutí. Protože jakmile tahle emoce propukne, cévy i zřítelnice se bleskově zužují, srdeční tep cítíme někde v krajině štítné žlázy, puls letí nahoru, zvyšuje se tlak a vzrůstá riziko infarktu a mozkové mrtvice. Jak jsem mohla pozorovat anebo zjistit z vyprávění těch, kdo přežili infarkt anebo mozkovou mrtvici a dokázali se z nich zotavit, této události u nich předcházelo právě buď silné rozčilení způsobené někým zvnějšku, nebo přímo něčí jednání, které v nich probudilo nezvladatelný nával hněvu, kterým jim zatměl rozum.
A s rozumem, respektive s mozkem nejsou žádné žerty. Buď jak buď je to centrum ovládající celé lidské tělo a všechny životní procesy. U hněvivých a pomstychtivých lidí můžeme velmi často pozorovat, že trpí jejich schopnost logického úsudku a paměť, pozornost je rozptýlená, ztrácí se schopnost uvažovat a plánovat a také s vytyčováním cílů a dosahováním výsledků mívají takoví lidé závažné problémy. Zjistíte-li tedy u sebe jeden z výše uvedených symptomů, zamyslete se nad tím, na koho nebo na co se zlobíte a jak často hněvivě vybuchujete. Vynasnažte se zbavit tohoto sklonu co nejdříve, učte se trpělivosti a nepoddávejte se zlobným emocím. Věřte, že se vám bez nich bude daleko klidněji a snáze žít.
Pocit křivdy je další ze způsobů, jak si zkazit život. Psychologie obvykle předpokládá, že pocity křivdy vznikají jako odpověď na očekávání. Směřují k těm nejbližším, od kterých jsme cosi očekávali, ale nedostalo se nám toho. Mohl to být jak nějaký materiální předmět, tak i jednání nebo emoce vztahující se k nám. Neboli my sami jsme si vymysleli, jak by se měl k nám ten druhý zachovat nebo vůči nám jednat, ale jaksi jsme mu to zapomněli sdělit. Pocit křivdy nevzniká ve vztahu k lidem cizím nebo jenom málo známým. Od nich nic neočekáváme, z čehož vyplývá, že si jejich jednání vůči vlastní osobě neprogramujeme.
Rovněž neklid z jakéhokoli důvodu je v současné době hojně rozšířený jev. Příčinou jsou naše vlastní myšlenky… Něco vidíme v televizi. O něčem máme málo informací. Něco už se dříve přihodilo, máme s tím zkušenost a nyní nás zaplavuje strach, že by se to mohlo opakovat. Příčin může být opravdu hodně. Podstata je však jediná – ztráta klidu. Takže opět negativita, otrava negativními myšlenkami. A další porce nervového vyčerpání. A únava…
Od té nám nepomůže dovolená. Ani fitness. Ani nic dalšího, co je obvykle pokládáno za všelék. Od únavy tohoto druhu pomáhá pouze uvědomit si tyto emoce a vědomě jednat tak, abychom se jich zbavili.
Eleanora Fedoseyeva
Jak od vás osud odvádí ty, koho už nepotřebujete
Anatomie emocionální závislosti