Zapomněli jsme, jaké to je – věřit, důvěřovat a divit se…
Největší kletbou i problémem moderního člověka je špatná paměť.
Jako nějaká plíživá nemoc prosákla zapomnětlivost lidské bytosti a teď ovládá veškeré jejich jednání. Jsme začarováni zapomenutím – individuálně, kolektivně, historicky a kulturně.
Avšak i přes to přese všechno má každý z nás šanci znovu najít spojení sám se sebou a s veškerým Vesmírem jako celkem. Síla paměti je naší hlavní hybnou silou, díky které se ocitáme na duchovní cestě vedoucí k sebepoznání a sebeuplatnění.
Tady je seznam toho, na co jsme po mém soudu zapomněli a na co si musíme vzpomenout:
1. Zapomněli jsme na svoje místo ve světě přírody.
Během posledních pár set let se lidstvo s postupující mírou technického pokroku od přírody odtrhlo. Co všechno jsme se jen nenavyváděli se životním prostředím: kořistili jsme z něj, pustošili ho, drancovali a pokoušeli se ho ovládnout – a to všechno jenom proto, abychom uspokojili svoji chamtivost poháněnou egocentrickým šílenstvím.
Odnaučili jsme se naslouchat a rozumět přirozeným rytmům a cyklům Země, jejím znamením, její řeči. Zapomněli jsme na to, že musíme žít v harmonii s přírodou.
2. Zapomněli jsme na svoje pouto k životu a kosmu.
Když jsme se oddělili od přírody, zapomněli jsme, že jsme hluboce propojeni nejenom s ní, ale také s cykly Vesmíru. Zato však si toto spojení dokázala uchovat některá plemena žijící na okrajích soudobé „civilizace“, taková, která ještě stále jdou cestou svých předků.
Zapomněli jsme na to, že vědomí všeho živého na světě je vzájemně propojeno a propleteno, a vytváří tak složitý a nádherný tanec.
3. Zapomněli jsme pradávnou moudrost.
Zapomněli jsme moudrost svých předků. Hledáním vědeckého poznání jsme racionalizovali své myšlení a zapomněli na to, že tu nejdůležitější životní moudrost člověk pozná jenom když otevře své srdce.
Zapomněli jsme dávné legendy, které nám zanechali staří mudrcové a věštci, kteří žili v harmonii s Vesmírem.
4. Zapomněli jsme na svoji cestu a sny.
Když jsme sešli ze svojí vnitřní cesty, zapomněli jsme i na sny, které se nám kdysi zdávaly. A co je ještě důležitější, zapomněli jsme, jak se v těchto snech probouzet, abychom dokázali spatřit svoji skutečnou podstatu, podstatu spoluautorů života – jako ti, kdo rozumějí snům.
Zapomněli jsme, že máme sílu umožňující nám plánovitě měnit sny ve skutečnost.
5. Zapomněli jsme svůj cíl.
Pro všechno to tlachání, hluk a další rozptylující věci jsme zapomněli, proč jsme vlastně na tento svět přišli. Zapomněli jsme na svůj cíl. A nyní jsme zcela pohrouženi do masového transu masově produkované reality.
Ztratili jsme svoji skutečnou podstatu, onu vnitřní jiskru, která člověka vede ke štěstí a k seberealizaci. Zapomněli jsme, že jsme tady proto, abychom se realizovali jako duchovní bytosti ztělesněné ve fyzických tělech a vyslané do Vesmíru.
6. Zapomněli jsme, že všechno je láska.
Tohle je možná to nejskrytější tajemství tohoto světa. Je to všeobjímající pravda, jejíhož pochopení docházejí jenom jednotlivci. Ve skutečnosti však je to pravda ukrytá kdesi hluboko v nitru každého člověka. Až do určité chvíle jsme o ní věděli, ale pak jsme na ni zapomněli.
7. Zapomněli jsme, že musíme odpouštět.
Když jsme sami sebe přivedli k víře, že jsme jakési zvláštní bytosti, oddělené od veškeré ostatní přírody, zapomněli jsme také na odpuštění.
Ve svém nejhlubším slova smyslu je odpuštění aktem připomenutí skutečnosti, že jsme všichni jedno, že jsme spojeni se všemi ostatními a že na světě nejsou ani jenom oběti, ani jenom zločinci.
8. Zapomněli jsme na svobodu.
Narodili jsme se a vyrostli v realitě, v níž svoboda je jen pouhý pojem. Jsme spoutáni okovy strachu, falešných představ, falešných ideologií, materiálního odměňování, pravidly a zákony, nastolenými k ochraně zájmů jen nemnoha z nás.
9. Zapomněli jsme na svoji skutečnou sílu.
Život v neustálém strachu nás přiměl zapomenout na to, nakolik silní jsme. Zapomněli jsme, že vládneme obrovskou silou vůle a směřování, s jejíž pomocí dokážeme měnit realitu kolem sebe.
10. Zapomněli jsme na poučení historie.
Jestliže nás historie vůbec něčemu naučila, pak pouze tomu, jak rychle zapomínáme její lekce. Znovu a znovu opakujeme stále tytéž chyby, padáme do stále stejných pastí chamtivosti a sebeničení. A mlčíme k pokusům historii falšovat podle momentální konjunktury.
11. Zapomněli jsme na jednoduchost.
Lidský život je stále složitější a složitější. Necháme se svádět povrchním leskem a naše síla stále klesá. Zapomněli jsme na jednoduchost a na to, v čem spočívá její smysl.
Život je ve skutečnosti věc velmi prostá. Prostota znamená zřeknutí se všech nepodstatných věcí a myšlenek, které nám brání vidět svůj životní cíl a další jistoty, na které jsme zapomněli.
12. Zapomněli jsme, jaké to je – věřit, důvěřovat a divit se.
Ztratili jsme své okouzlení světem. Zapomněli jsme, jak podivuhodný je lidský život.
Více už necítíme posvátnou úctu před jeho velikostí. Pro svůj skepticismus a cynické vidění světa jsme ztratili víru v sebe a v magii Vesmíru. Odnaučili jsme se věřit. To oslabilo lidského ducha a vyprázdnilo lidskou duši.
Jste zapomnětliví? Může to být příznak toho, že jste velmi inteligentní
34 klíčů ke štěstí