Každou životní událost musíme pochopit, najít v ní pozitivní myšlenku, i když na první pohled může jít o něco nepříjemného: bolest, utrpení, ztrátu. Všechno, co se nám na tomhle světě děje, má svůj vyšší smysl. Dobré i špatné. Všechno je poučením mysli.
Stane-li se něco špatného, jsme smutní, soustřeďujeme se na podstatu a zapomínáme, že existuje vyšší smysl.
Pokud nastane něco našim pocitům konvenujícího, je naší reakcí lpění. Ležíme na pláži a libujeme si: „To je fajn, kéž by to trvalo věčně!“ V tu chvíli opouštíme duchovní základnu.
Chcete vědět, proč že se z pohledu vyššího smyslu povalujete na pláži?
Primitivní pojetí duchovního poznatku: na pláži se povalovat nemáme. Ale zamysleme se nad tím hlouběji. Jednou jsem absolvoval sedmidenní rozvojový kurs. Byl to náročný program a jednoho dne jsem si řekl: „Dost, chci si trochu oddechnout, chci být chvíli sám, zamknu se v pokoji a nic víc“. Což jsem udělal. Během pěti minut na mě někdo zaťukal. „Jedeme s rodinou na výlet, pojeďte s námi!“ Bezprostřední mojí reakcí bylo odmítnutí, samozřejmě. Chtěl jsem těm lidem říci, že jsem utahaný a chci být sám. Byla to ale moc milá a přátelská rodina a naléhali. A tak i když s těžkým srdcem, jel jsem s nimi.
Jeli jsme do přírodní rezervace za městem, prolézali tam strže, procházeli listnaté hájky, skákali přes potoky. Když jsme se pak autem vraceli, uvědomil jsem si, že i přes tu značnou fyzickou zátěž jsem si odpočinul víc, než bych si byl býval odpočal v tichu svého pokoje.
Protože s těmi lidmi to byly ty nejčistší, nejupřímnější vztahy, otevřená výměna dojmů a názorů. Kvůli tomu je třeba se občas povalovat na pláži. Ne abychom se kochali, ale abychom nabrali energii, kterou pak změníme v dobré činy ve prospěch tohoto světa.
Energie se nám dostává od Boha. Energie slunce, vody, potravy i dojmů. Nesmíme ji zavrhovat a odstrkovat od sebe, ale s vděčností ji přijímat. To je skutečná duchovní cesta.
Někdy je třeba ležet na pláži a vpíjet energii přírody. Ne proto, abychom si ji přisvojili, ale právě proto, abychom pochopili, že nám nepatří, že jsme povinni ji v jiné podobě předat dál. Vše, co do života přijde, máme vnímat s vděčností. To je duchovní uvědomění.
Každou životní událost musíme pochopit, najít v ní pozitivní myšlenku, i když na první pohled může jít o něco nepříjemného: bolest, utrpení, ztrátu. Všechno, co se nám na tomhle světě děje, má svůj vyšší smysl. Dobré i špatné. Všechno je poučením mysli.
Stane-li se něco špatného, jsme smutní, soustřeďujeme se na podstatu a zapomínáme, že existuje vyšší smysl.
Pokud nastane něco našim pocitům konvenujícího, je naší reakcí lpění. Ležíme na pláži a libujeme si: „To je fajn, kéž by to trvalo věčně!“ V tu chvíli opouštíme duchovní základnu.
Chcete vědět, proč že se z pohledu vyššího smyslu povalujete na pláži?
Primitivní pojetí duchovního poznatku: na pláži se povalovat nemáme. Ale zamysleme se nad tím hlouběji. Jednou jsem absolvoval sedmidenní rozvojový kurs. Byl to náročný program a jednoho dne jsem si řekl: „Dost, chci si trochu oddechnout, chci být chvíli sám, zamknu se v pokoji a nic víc“. Což jsem udělal. Během pěti minut na mě někdo zaťukal. „Jedeme s rodinou na výlet, pojeďte s námi!“ Bezprostřední mojí reakcí bylo odmítnutí, samozřejmě. Chtěl jsem těm lidem říci, že jsem utahaný a chci být sám. Byla to ale moc milá a přátelská rodina a naléhali. A tak i když s těžkým srdcem, jel jsem s nimi.
Jeli jsme do přírodní rezervace za městem, prolézali tam strže, procházeli listnaté hájky, skákali přes potoky. Když jsme se pak autem vraceli, uvědomil jsem si, že i přes tu značnou fyzickou zátěž jsem si odpočinul víc, než bych si byl býval odpočal v tichu svého pokoje.
Protože s těmi lidmi to byly ty nejčistší, nejupřímnější vztahy, otevřená výměna dojmů a názorů. Kvůli tomu je třeba se občas povalovat na pláži. Ne abychom se kochali, ale abychom nabrali energii, kterou pak změníme v dobré činy ve prospěch tohoto světa.
Energie se nám dostává od Boha. Energie slunce, vody, potravy i dojmů. Nesmíme ji zavrhovat a odstrkovat od sebe, ale s vděčností ji přijímat. To je skutečná duchovní cesta.
Někdy je třeba ležet na pláži a vpíjet energii přírody. Ne proto, abychom si ji přisvojili, ale právě proto, abychom pochopili, že nám nepatří, že jsme povinni ji v jiné podobě předat dál. Vše, co do života přijde, máme vnímat s vděčností. To je duchovní uvědomění.
Řeč odráží stav mysli
12 životních zákonů, které skutečně platí, i když v ně nevěříte