Zavřete dveře do minulosti …

zavrete-dvere

Nedokončené věci jsou jako dveře dokořán otevřené do minulosti, bouchají ve větru a nedovolují nám rozloučit se s tím, co už si dávno odžilo své…

Mohou být všelijak zmražené nebo potlačené, stejně však odvádějí podstatnou část naší energie, myšlenek i možností věnovat se něčemu jinému. Je to jako pravidelná měsíční platba – místo peněz je nám automaticky stahována energie. Kam jde? A proč? Aby zachovala karmické spojení s tím, co nebylo dokončeno.

Velký psychoterapeut 20. století Fritz Perls pokládal „nedokončené záležitosti“ za základní příčiny neuróz. Byl přesvědčen, že každý započatý proces usiluje o své logické završení. A každé započaté tvarování nějakého cíle v našem životě by mělo být dokončeno.

Při osobních sezeních v rámci různých koučinků občas sepisujeme své priority, přičemž je dělíme na „naléhavé, důležité“ a „nespěchá, nedůležité“. Tato, jak by se zdálo, triviální činnost nám vnáší do života jasnost a překvapivé ulehčení čistě proto, že nám poskytne možnost ujasnit si, co je skutečně důležité a na co už jsme dávno mohli zapomenout a odříznout se od toho.


Jsou však záležitosti, které vlastně žádnými záležitostmi nejsou. To, co obvykle člověk do seznamu domácích záležitostí nezapíše.

Usmířit se s maminkou.

Nebo zajet do domu, kde jsme vyrostli, přejet rukou po čerstvé barvě, kterou noví majitelé natřeli plot, který postavil náš děda, a rozloučit se s myšlenkou, že se sem ještě někdy vrátíme. Alespoň ne v tom to životě.

Nebo vyhodit věci svého bývalého, který se odstěhoval už před rokem, ale pro jistotu si tu nechal troje ponožky, košili a spoustu všelijakých krámů.

Udělat pořádek v dokladech a odhlásit noviny, které stejně nečteme.

A spoustu jiných věcí…

Uchováváme v mysli své „nedokončenosti“ a bůhví proč necháváme dveře pootevřené. Přitom se jimi už dávno se svistem prohání jenom vítr…

I. Dybová

=========
Syndrom neukončeného jednání
Deset jednoduchých pravidel efektivního života

Více pro dobrou náladu: